Moje švestkové vaření

Možná vám přijde zvláštní, že píšu teď v létě o švestkách a švestkových receptech, ale jeden můj šéfredaktor se prostě rozhodl, že je toto téma třeba zpracovat s předstihem, nejlépe koncem července. A tak začalo moje kolečko nejprve ve staročeských kuchařkách, pak v obchodech a nakonec v kuchyni. A protože mi u celého procesu asistovaly obě moje malé děti, byla to zkrátka legrace…

První fáze hledání byla docela jednoduchá. Musela jsem jen vyšmejdit, co všechno se švestkami dělaly naše babičky a prababičky. Kompoty a džemy byly předem zapovězeny, zato jsem objevila třeba staročeský švestkový koláč, tvarohový táč se švestkami nebo švestkovou čokoládu. V redakci to všechno prošlo hladce, takže zbývalo jen sehnat švestky. V červenci je to skoro nadlidský úkol, protože: švestky buď nejsou. Nebo jsou, ale jsou mírně řečeno nehezké. Nebo jsou, ale jsou drahé. Asi tak.

Kompotované švestky nepřicházely v úvahu, to by bylo na fotkách poznat.  Nakonec se mi povedlo v jednom obchodě pořídit 6 kilo za 170 Kč, což byla fajn cena. Teď ještě nakoupit všechny ostatní ingredience a můžeme vařit.
Vyhradili jsme si na švestkové hody jeden celý den a začali jsme švestkovými knedlíky. Moc jednoduchými.

Těsto je jen z polohrubé mouky, horké vody a špetky soli. V tom se obalí omyté neloupané švestky a uvaří se. Při vaření se naštěstí žádné pohromy nekonaly, nepočítám-li mouku rozsypanou mou 18měsíční dcerkou a upatlané ruce otřené do mé sukně od jejího pětiletého brášky. Legrace nastala teprve při focení. Všechno jsem si pěkně naaranžovala na talíř, knedlíčky posypala mákem a cukrem a polila máslem… a vyfotila.

Na chybu jsem přišla až večer. Švestku v knedlíku jsem totiž rozloupla tak nešťastně, že to vypadalo, jakoby v ní byl červ. Nešlo s tím nic dělat a knedlíky už byly snězené. Nezbylo mi, než uvařit další den ještě pár kousků. Naštěstí pár švestek zbylo. Foto přikládám, můžete posoudit samy ;-)

Legrace byla i při pečení staročeského koláče. Nejdřív jsem celou kuchyni vybílila moukou. Doslova. Zakopla jsem totiž o tahacího hracího slona – oblíbenou to hračku mojí drobotiny. Na druhý pokus jsem mouku donesla na linku v pořádku a zadělala na kvásek. Když nevykynul ani po hodině, pronesla jsem několik nepublikovatelných slov.

Oblékla sebe i děti a vyrazila pro novou várku droždí. Ta už vykynula bezchybně. Koláč se krásně upekl… a zatáhlo se. Výsledek nešel vyfotit ani za nic. Natahala jsem tedy z bytu do kuchyně lampy a stůl si pěkně nasvítila. Fotky se podařily docela pěkně. Lampy jsem uklidila… a vykouklo sluníčko. Asi chápete, milé dámy, proč jsem si nalila půlskleničku vína, že?

Zbytek receptů se povedl suprově. Na závěr jsem ještě posbírala všudypřítomné rozťapané švestky. Vydrbala kuchyňskou lavici (od téhož) a vytřela. Ale co, aspoň že těm mým mlsounům i manžílkovi chutnalo. Jen doufám, že si šéfredaktor nevymyslí v lednu recepty z jahod. Jinak mě asi najdete na kopci s dvanácti měsíčky :-)

A ještě pár receptíků nakonec:

Švestkový sirup
Bryja - ovocná omáčka
Jemná švestková čokoláda