Poprvé... Ano, vše je jednou poprvé. Byla jsem tehdy vdaná asi měsíc. Dávali jsme tenkrát přednost jídlům, které naše maminky tolik nevařily, těm, která nám chutnala, jelikož jsme jich nebyli nabaženi. Smažený sýr, hranolky, masové směsi, špagety atd. Vařit jsem uměla dobře i českou kuchyni, jako např. svíčkovou. Ovšem, nikdy jsem doma u maminky nevařila knedlíky od A do Z. Ano, zadělané a vykynuté jsem je udělala a uvařila...
Nastal i u nás den D, kdy jsem se rozhodla, že uvařím i knedlíky, upeču vepřové a jako příloha klasicky zelí. Vepřová se již pekla, zelí bylo také připravené. Akorát jsem se chystala zadělat na knedlíky.
Zvonek! Přijela manželova mami. Tchýňka k nám na návštěvu jezdila vždy a zásadně, jak se říká - na "blint". Telefon jsme sice měli, sice ne mobilní, ovšem ona neměla žádný. Tak prostě cestu riskla a přijela. Uvítala jsem její návštěvu, vzhledem ke knedlíkům, do kterých jsem se záhy chtěla pustit. Svojí mamince jsem zavolat nemohla, jelikož byli s tatínkem na chalupě. Tchýňce jsem uvařila její oblíbenou kávičku. Kuchyň jsme v malém bytě měli obývací, tudíž mami - tak jsem ji oslovovala - zasedla ke kávě, povídala si s námi a sledovala moji činnost u kuchyňské linky. Udělala jsem si kvásek, věděla jsem, jak na něj, nechala vykynout, poté přidala vajíčko... a začala knedlíky zadělávat. Ptala jsem se... : "Mami, co myslíš, bude to tak dobrý?" Tchýňka se dívala, jak jsem již zmínila, ale pouze z křesla. Zřejmě měla v mém vaření tolik důvěry, jelikož jsme s manželem spolu žili půl roku před svatbou a manžel moji kuchyni vždy jen chválil. Odpověděla: "Jo, to bude dobrý! - Neboj!"
Knedlíky vykynuly náramně, voda byla připravená na sporáku. Tak jsem začala "modelovat" knedlíky, když voda začala vařit, dala jsem je do hrnce a stopla prvních deset minut.
Po deseti minutách jsem nechápala ani já, ani manžel, ani mami! Knedlíky obří velikosti se nechtěly absolutně přizpůsobit velikosti kastrolu! Nemohla jsem je ani otočit. Tak velké knedlíky byste nedostali na talíř ani v pětihvězdičkovém hotelu..., kdyby ovšem byly k jídlu! Byly neskutečně cítit kvasnicemi. Mami mi povídá...: "Počkej, tys tam ty kvasnice dala všechny?!" Jen jsem odpověděla: "Ano!" Bylo to jasné! Příčina obřích knedlíků byla odhalena!
Byla jsem však připravena i na tuto eventualitu, že se mně knedlíky napoprvé nepodaří, takže jsem měla koupenou mouku i kvasnice, jak se říká "do foroty", kdyby náhodou... Mami mně tenkrát řekla, že by bývala polovina těch kvasnic stačila, že si nevšimla, že jsem je tam dala všechny. Chvilku
potom, co jsem byla o informaci chytřejší a zadělávala na knedlíky podruhé, tchýňka odešla, jelikož chvátala na vlak.
Dodnes mne mrzí, že nezůstala na pozdější oběd. Druhá várka knedlíků dopadla tak, jak měla, nejen však ta, ale i další a další a další...
A ty první knedlíky? Skončily ve WC, které jsem jimi ucpala!
Autor: Vikitorie