Vybírali jsme podle náročnosti chovu a taky podle toho, jak se nám to líbí a taky jesli to není moc drahý. Morče už mám, tak toho jsme ze seznamu vyškrtli hned. Mamka chtěla křečka, jenže podle mě jsou moc líní a dlouho nevydrží. Ten "opravdu zakrslej" králík byl takovej vypelíchanej, takže toho taky ne. Nakonec i paní prodavačka nám doporučila osmáka. Je to takové méně náročné hyperaktivní zvíře. Paní otevřela akvárium, vytáhla našeho nového chlupáčka z něj a dala nám ho do krabice. Abychom ho nechovali ve skleničkách na zavařování, koupila mamka i klec s umělohmotným vybavením. Mamka vytáhla peníze, zaplatila a hurá s mým novým osmáčkem k nám domů. Byl opravdu moc zvědavý. Když jsem ho ještě venku dala do klece, tak zvědavě vyhlížel ven, co se děje. Po cestě domů jsme přemýšleli, jaké mu vůbec dáme jméno. Napadlo nás Pišta, ale to je podle mě moc okoukaný. Nakonec jsme mu dali jméno Artur. Problém byl ale v tom, že jsem si na to jméno ze začátku vůbec nemohla vzpomenout xD. Vždycky, když se mě někdo zeptal, jak se jmenuje, dlouho jsem bádala nad jeho jménem. Doma jsem mu dala do jeho malý zelený klece piliny, misku a papáníčko. Vypadal spokojeně, ale po chvíli začal hryzat všechno, co klec obsahovala. Nejvíc se mu líbil jeho domeček, odkud jsem ho nemohla dostat ven. Tak sem mu ho vyndala, abych se na něj taky mohla koukat. Od kámošky jsem dostala kolotoč, jenže protože byl napůl umělohmotný, tak se moc dlouho netočil. Ale hlavně, že z něj měl náš Artur radost, tak moc velkou, že ho doslova láskou sežral.
Dala jsem mu tedy do klece jeho původní kolotoč, kterej se mu moc nelíbil už ze začátku. Akorát do něj jenom bobkoval. Vždycky, když někdo z nás přijde domů, začne hlasitě pískat, to je buď z toho, že má radost že jsme přišli, nebo že se lek. Kámoška, co má taky osmáky, mi doporučila, ať mu pořídíme koupací písek. To byla teprv podívaná, když jsme mu ho prvně dali do klece. Válel se v něm možná půl hodiny. Jenže jsem zjistila, že když se náš Arturek koupe, tak kolem něj musí byt všude noviny. Minule jsem metla písek až 2 metry od klece. Dávam mu ho tam pravidelně, aby se mu nemastila srst. Zjistila jsem, že je hrozně vybíravej. Když mu nasypu žrádlo do misky, po chvíli v misce zbyde jenom obilí a granule. Ta potvora sní jenom ty barevný sušenky, oříšky, slunečnici a kukuřici. Jenže když ho vyklízím, nacházim další zbytek žrádla zahrabaný a poschovávaný v pilinách. Je s ním prostě sranda. Kolikrát říkám, že ho máme místo rybiček, který prý uklidňujou. Protože má docela malou klec, každý den, když si s mamkou povídám v kuchyni nebo v obýváku, vypustím ho na stůl a on si vesele pobíhá sem a tam, občas na jednu z nás skočí, proleze nám ve vlasech a hupne nazpátek na stůl.
Zjistila jsem, že naše myška asi byla dřív kuřák. Vždycky, když mamka nechá nějaký nedopalek v popelníku, Artur si ho vezme a vesele s ním utíká na druhou stranu stolu. Když ho pustíme v obýváku, pobíhá nám po gauči a křeslech a když náhodou spadne na zem, rozplácne se a než se vzpamatuje, musim ho chytnout, jinak bych zase kvůli němu musela stěhovat gauč, za který má v oblibě lézt. Kámoška osmáky normálně pouští po bytě, ale ať se pak nediví, že jí půlka věcí nefunguje (osmáci se totiž hrozně rádi pouštějí do kabelů od elektroniky, což jsem poznala s rádiem, které jsme měli v kuchyni na stole).
Taky je Artur hrozně inteligentní. Kálí všude, jenom né na textilu a taky ho ani nenapadne se vykálet v kleci. Má v kleci takovou terasu a na ní pořád vysedává. Má tam velký výhled. Jenže to bere i jako záchod, no.
ChytráŽena.cz