Byla jsem tehdy ještě žákyně prvního stupně základní školy, když moje teta navrhla mým rodičům, že by mě o prázdninách vzala k moři. Rodiče souhlasili a mé nadšení nebralo konce. Vždyť se konečně podívám k moři!
A tak netrvalo dlouho a seděla jsem v autobuse směr Zadar. Ubytovány jsme byly v jedné velmi příjemné rodině. Pobyt probíhal bez problémů, chodily jsme na procházky, byly na výletě, každý den jsme si vychutnávaly výbornou zmrzlinu, o které jsme si mohly doma nechat jen zdát. A nechybělo samozřejmě ani koupání v moři. Radost z koupání mi však ke konci pobytu velmi znepříjemnil zážitek s medúzou.
Nic netušíc jsem si vychutnávala plavání v moři, když jsem při jednom záběru ucítila strašné pálení na stehnech. V tu chvíli jsem začala rukama od sebe odhánět to, co mi bolest způsobovalo, přitom jsem křičela bolestí a vlastně ani netušila, co na mě „zaútočilo“. Ani nevím, jak jsem ze sebe tu potvoru setřásla, ale na břeh jsem vylezla s brekem, bolestí, třesavkou a navíc ještě popálenými prsty. Na břehu mi pak řekli, že jak jsem plavala, byla za mnou medúza, kterou jsem svými stehny při plavání přitiskla. Na nohách jsem měla pěkně obtisklý „obrázek“ medúzy, ale jinak mi naštěstí nic nebylo. Ale to jen do návratu zpátky domů.
Tady mi nohy otekly, stehna jsem měla jak dva balóny, celé mi to zrudlo, pálilo, a tak nezbývalo nic jiného, než se vydat za lékařem. Ten mi řekl, že se jedná o alergickou reakci, dostala jsem injekci a nějaké mastičky a za pár dní bylo po problému. Ale i přes tento nepříjemný zážitek byly pro mě ten rok prázdniny nejhezčí.
Autor:prvosenka