Můj slavnostní drdol ala pudlík

Příběhů na téma „vlasy“ bych mohla napsat opravdu hodně. Zhruba do svých osmnácti let jsem totiž měla opravdu dlouhé vlasy, o které jsem se musela vždy pečlivě starat. Jednu dobu mi sahaly až po pas. Ráda jsem si vymýšlela různé účesy, ale nejraději jsem měla vlasy jen tak rozhozené. V tomto příběhu bych se ráda vrátila do doby, kdy jsem chodila do tanečních.

Taneční jsou pro každou mladou slečnu velkou událostí. Ať už chceme nebo ne, vždycky jde při tanci i o vzhled. V tanečních jde doslova o přehlídku tanečního umění, šatů a účesů. Zvlášť důležitá pro mě i pro ostatní mé kamarádky byla „závěrečná“. Tak jsme říkali poslední lekci, byla to slavnostní událost, na kterou byli pozváni naši rodiče, partneři a známí. Všichni se chtěli předvést a snažili se svůj vzhled nepodcenit. Většina z mých kamarádek, které se mnou do tanečních chodily, se objednala ke kadeřnici. I já jsem raději zvedla telefon a udělala totéž. Vytvořit si sama ze svých dlouhých vlasů slavnostní účes jsem si netroufala. Když nastal den D, vyrazila jsem ke kadeřnici.

Ta mi moje vlasy umyla voňavým šamponem a pak na ně nanesla kondicionér pro snadnější rozčesávání. Nechala ho krátce působit a poté mi vlasy důkladně opláchla. Pak mě vyzvala, ať se posadím do křesla před zrcadlem. Do vlasů mi vetřela tužidlo a pak mi pramínek po pramínku natočila na malinké natáčky. Když byla hotova, řekla mi, ať se posadím pod sušák. Poslechla jsem ji, a abych se nenudila, vzala jsem si s sebou jeden z časopisů, které ležely na konferenčním stolku. Za deset, patnáct minut mě kadeřnice požádala, abych se opět posadila do křesílka naproti zrcadlu. Když jsem se usadila, začala mi sundávat natáčky. Vlasy se mi zdály natočené až příliš. Když už jsem na své hlavě neměla žádnou natáčku, vypadala jsem jako pudlík!

Moje vlasy měly plno drobných kudrlinek. Přiznám se, že jsem byla spíše zděšená, než příjemně překvapená, ale snažila jsem se nedávat nic najevo. Vždyť účes ještě zdaleka nebyl hotov a možná nakonec budu mít vlasy jako princezna a účes mi budou všechny kamarádky z tanečních závidět… Kadeřnice pokračovala ve své práci. Vlasy mi vyčesala do vysokého drdolu a pořádně je sepla sponkami, aby mi účes při tanci pevně držel. Pak do vlasů přidala pár ozdob a účes byl hotov. Kadeřnice byla se svou prací spokojena, mně se můj účes ale nelíbil.

Připadala jsem si jako pudlík a ne jako princezna. Byla jsem zklamaná, kadeřnici jsem zaplatila a pospíchala domů. Snad si účes stihnu ještě upravit, říkala jsem si v duchu sama pro sebe. Když jsem však dorazila domů, sestra i maminka byly nadšené. Řekly mi, že mi to takto velmi sluší. Když jsem jim řekla, že si chci vlasy ještě upravit, rozmlouvaly mi to. Nakonec jsem to tedy nechala být. Také už jsem měla naspěch. Když jsem dorazila do tanečního sálu, kde už na mě čekaly mé kamarádky se svými tanečními partnery, všichni na mně mohli oči nechat. Cítila jsem se hrozně, ale pak mi můj taneční partner řekl - „moc ti to sluší“ - a já byla najednou v sedmém nebi. Ten večer mi můj účes pochválilo opravdu mnoho lidí! Můj drdol ala pudlík měl velký úspěch a jedna má kamarádka mě dokonce požádala, abych jí dala telefonní číslo na mou kadeřnici. Ještěže jsem svůj účes doma nerozpustila, říkala jsem si v duchu při tanci.

Ema K. – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete