Už od narození mám tmavé, tuhé a hodně nepoddajné vlasy. Nějaké lokýnky a kučery mi na hlavě nikdy nedržely. Upřímně, ani jsem se o ně moc nesnažila. Čas od času jsem si z mokrých vlasů upletla pár cůpků, které s trochou štěstí vytvořily na dalších 24 hodin elegantní vlnky. Nějaké pokusy s kulmou, lakem a tužidlem jsem samozřejmě také absolvovala, ale výsledek byl mizerný - za tu námahu to tedy rozhodně nestálo.

Ovšem moje kadeřnice, která měla na starosti můj účes ve svatební den, byla jiného názoru. K těm šatům, co jsem měla objednané, se prý totiž kudrlinky prostě hodí. Moc nadšená jsem z toho nebyla, ale na druhou stranu jsem byla také zvědavá, takže jsem kývla.

Předsvatební zkouška moc dobře nedopadla. I když to bylo vlastně spíš půl na půl. Obarvení dopadlo na jedničku. Moje kalně hnědé vlasy se za necelou hodinu proměnily v tmavě hnědou hřívu. Zastřihly jsme konečky, celý střih trochu srovnaly a vrhly se na kudrlinky.

Ještě mokré vlasy mi kadeřnice sevřela do natáček a strčila mě pod tu obrovskou vysoušecí věc. Asi víte. Já pod tím nikdy dříve neseděla. Protože mám vlasy hodně husté, trčela jsem tam přes půl hodiny. Z toho hučení mě začala vážně hodně bolet hlava. Pak se celý výsledek natužil, přelakoval a šla jsem domů. K domu jsem to měla asi třičtvrtě hodinky pěšky, ale během té doby se moje vlasy vrátily téměř úplně do svislé polohy. Zavolala jsem kadeřnici a bylo rozhodnuto, že příště tam dáme ještě trochu víc laku a tužidla.

No, nebudu vás napínat. V Den D mi ten pracně vytvořený účes nevydržel ani hodinu. Na fotkách mám tudíž vlasy krásně rovné a zachraňují to jen pérka a svatební ozdůbky nahoře v hlavě. Inu, posuďte sami.