MVDr. Hana Žertová je expertkou na problémové chování zvířat. Pokud sledujete pořad "Polepšovna mazlíčků" jistě vám tato sympatická žena nebude neznámá. A my vám s ní právě přinášíme rozhovor...
Obrací se na Vás poslední dobou více lidí s prosbou o pomoc, díky pořadu Polepšovna mazlíčků? Vyhovujete všem a zvete si je na konzultace?
Řekla bych, že klientů, kteří mají zájem řešit problém se svým zvířetem konzultací v poradně, výrazně nepřibylo. Ale přibylo mailů, ve kterých se lidé k Polepšovně vyjadřují, kritizují mé postupy, ptají se na psy z televize, popřípadě popisují své problémy a chtěli by radu na dálku. Vše se zkomplikovalo ještě mou dvoutýdenní dovolenou – dodnes nemám vyřízenou všechnu poštu, která mi v tu dobu přišla.
Jde pomoci každému pejskovi, ať už jen částečně? Nebo jde hlavně o domluvu páníčkům?
Alespoň částečně lze pomoci každému. Někde je vhodné změnit prostředí či denní řád, jinde je třeba přebudovat základy vzájemného vztahu, v některých případech je pes vážně nemocen, ať fyzicky, nebo duševně, a je nutné pomoci mu léky. Zatímco úprava prostředí a pracovní doby, popřípadě dlouhodobá léčba psa, jsou záležitosti vyžadující nemálo finančních prostředků, budování lepšího vztahu stojí klienta „jen“ čas, trpělivost a porozumění psovi jako příslušníku naprosto odlišného živočišného druhu. Kupodivu peníze nejsou většinou hlavním problémem...
Co byste poradila majitelům pejsků, kteří si svého miláčka našli v útulku a ten si sebou přinesl nějaké špatné zážitky a bojí se například všech mužských členů domácnosti?
Na to se těžko odpovídá obecně. Každý pes je jiný svým genetickým založením a je ovlivněn prostředím a zkušenostmi. Doporučuji se co nejlépe se psem a jeho vlastnostmi, zlozvyky a trablemi seznámit ještě v útulku: pozorovat ho při krmení, zkusit, jak snáší doteky ruky na různých místech těla, jak snáší česání, uvazování na vodítko, jak se chová na procházce k lidem (např. hlučným mužům, dětem), k jiným psům, ostatním zvířatům. Podle toho potom zodpovědně posoudit, zda mám pro takového psa doma podmínky a zda na něj stačím. Když pes svým chováním někoho obtěžuje nebo dokonce ohrožuje, i když je to ze strachu nebo následkem nevhodného zacházení, nastávají problémy v soužití s lidmi v okolí a majitel takového psa je neustále ve stresu. To většinou nevhodné chování psa ještě zhorší.
Jaká další zvířátka kromě pejsků jdou „polepšit“?
Já pracuji hlavně se psy a kočkami. Poradila jsem také několika majitelům koní, psounů, potkanů či králíků, ale v této oblasti nejsem „kovaná“.
Proč jste se začala věnovat zrovna problémovému chování zvířat? Myslím, že spousty lidí vidí své mazlíky spíše jako nepolepšitelné...
Právě proto, že lidé se snaží „polepšovat“ zvířata a nepřipouštějí si, že zvíře jen odráží způsob chování lidí. V mládí jsem trávila hodně času na svazarmovských cvičištích, jezdila jsem po závodech a viděla jsem různé metody výcviku psů a různé vztahy mezi psy a jejich psovody. Tehdy bylo všechno jasné: pes MUSÍ poslouchat pána. Když ne, tak ho donutíme. Už tehdy se mi tento přístup příčil, a hned jak k nám zhruba před patnácti-dvaceti lety začaly pronikat zprávy o docela jiných metodách komunikace se zvířaty, založených na etologických principech, sehnala jsem literaturu, zapsala se na kurzy a školení a začala praktikovat. Ovšem zjistila jsem, že nejvíce času při každé konzultaci mi zabere vysvětlení podstaty problému klientovi. Kdybychom si totiž neporozuměli a nenaladili se na stejnou strunu, daleko bychom se nedostali. A tohle vidím také jako hlavní úskalí televizního pořadu – tam je všechno ve zkratce a podstata divákovi často uniká.
Jaká zvířátka máte nejraději? Najde se i u Vás doma nějaký mazlíček?
Nejraději mám kočky. Považuji je za jedny z nejdokonalejších tvorů. A ony si to dobře uvědomují, proto se chovají tak důstojně. Neexistují dvě stejné kočky, každá je jedinečná osobnost. Mají vlastnosti, kterých mně se nedostává: trpělivost, dokonalá schopnost analyzovat problém a správně se rozhodovat, skvělá paměť, vytrvalost, vynalézavost a v neposlední řadě neustálá péče o dokonalý vzhled a dobrou fyzickou kondici. Ale neumím si představit život ani bez psa – tam zase obdivuji úžasnou a mnohdy až dojemnou snahu být něco platný, nějak se pánečkům zavděčit. Když vybudujeme dobrý vztah, naučíme se srozumitelně komunikovat a dokážeme správně využít této přirozené psí touhy, obejdeme se bez donucovacích prostředků a bolestivých trestů. V naší domácnosti proto jsou (a skoro vždycky byli) pes i kočka.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám mnoho úspěchů...
Chytrážena.cz