Cain Da Breth o Keltech a keltské muzice

Co se vám líbí na Keltech?

Démonika: Jo, Keltové, to je takový můj věčný vnitřní i vnější boj. Mám totiž takový dost nedobrý pocit z určitého typu lidí, kteří si kupř. přečtou jeden mizerný překlad knihy nějakého anglického rádoby - šamana, a z toho získají dojem, že ví o Keltech úplně všechno. Případně si nepřečtou vůbec nic, ale ví všechno.  Na Čarodějnice (noc z 30. 4. na 1.5., které odpovídá svátek Beltain) se ale navlíknou do nějakých hábitů a jdou pořádat „sabat” na Závist u Zbraslavi nebo případně do Kounova ke kamenným řadám.

Anebo se jdou namazat na nějakou „stylovou” akci, kde ještě navrch všechny okolo o Keltech poučují. S tímhle typem „Keltů” mám osobně docela velkou potíž, která taky vedla k tomu, že jsem si od „všeho keltského” snažila držet velmi dlouho bezpečný odstup. Ale to se nedá věčně, zvlášť teda studuje-li člověk archeologii, což se mi zrovna přihodilo. Takže nakonec jsem si něco přečíst musela - a bylo toho docela dost - a taky z toho pak složit zkoušky. No a mně se zkrátka ty „keltské“ věci začaly líbit – myslím tím materiální kulturu mladší doby železné.

Pak jsem ještě ze zvědavosti vlezla na přednášku o staré irské mytologii na spřízněný obor – religionistiku, a zjistila, že existuje pozoruhodná jednota mezi „náboženským myšlením” a uměleckým projevem, která je zároveň úplně odlišná od světa, v němž žijeme my. Ti lidé prostě přemýšleli a vnímali jinak a jiné věci, a je hrozně zajímavé podívat se na svět takhle odlišnýma očima. Je to pro mě určitě velká inspirace.
Krom toho, abych nelítala pořád v nějakém duchovnu, historičtí Keltové byli velmi zruční řemeslníci a třeba jejich šperky, to je prostě bomba. Hodně z těch předmětů by teď asi nikdo nevyrobil, a pokud jo, tak by se nikdo nedoplatil.

Takže jsem pak „Kelty” vzala na milost a na problematiku tzv. „Laténské kultury“ psala jak bakalářku tak i diplomku. A doteď se občas účastním nějakých přednášek, anebo, když mám možnost, zajdu někam do muzea na výstavu nebo na nějaké zajímavé lokality. Ale rozhodně neprovádím žádné „kultění“. (pozn. „kultění“ ve smyslu amatérský pokus o nápodobu nějakého rituálu)
Samuel Hain:  Mně se na Keltech nejvíc líbí zlato, ale je pravda, že zlato je hezké i na Etruscích, nebo Římanech.
Václav Polívka: Škoda, že o nich nic nevím. Určitě se mi na nich bude líbit hodně věcí, až se s nějakými seznámím.
Samuel Hain:  A počkej, jak se ti budou líbit Keltky.

A na keltské muzice?

Démonika: To je zrovna dobrá otázka, protože to jsi mi nahrála pěkně na smeč, respektive na hlášku, kterou občas používám, a to: „Keltská hudba, co je to keltská hudba? Kdo může říct, že slyšel hrát Kelty? Tak třeba Gaius Julius Caesar, že…” 
Prostě ze škatulky „keltská hudba” si trochu utahuju, asi hlavně proto, že mi není vůbec jasná její definice. Třeba většina nástrojů, které se nejspíš považují za typické pro keltskou hudbu, v době historických Keltů vůbec neexistovala – např. housle, anebo třeba existovala, ale pravděpodobně někde úplně jinde – třeba bodhrán. Nemluvě o použití syntezátoru, souputníka keltských muzikantů. Takže pojem „keltská hudba” mi zní jako trochu zavádějící. Ale zase chápu, že třeba označení „hudba s gaelskými folklórními prvky” je o dost méně úderný a lákavý.
Tzv. „keltskou hudbu” vlastně dobrovolně vůbec neposlouchám a ani nevím, kdo jsou jejími nejslavnějšími nebo typickými představiteli. Jako kapela se coby „keltská hudba“ nedefinujeme, anebo případně  jen velmi neradi a pod nátlakem (třeba nějakého organizátora akce).
Na druhou stranu můj kamarád Conor Buckley, sám hudebník původem z Irska, mi stále tvrdí, že zníme irštěji než on sám.
Takže bych nejspíš řekla, že naše hudba v posluchačích vyvolává dojem hudební tradice, který do ní nijak vědomě a záměrně nevkládáme, a ani se k němu nehlásíme.
Samuel Hain:  Z toho důvodu, že toho o keltské muzice moc nevíme, bych se možná raději věnoval nějaké jiné, třeba mayské…
Václav Polívka: Každá hudba má především sdělnost, když se dobře hraje. Různý charakter pomáhá určit původ, ale otázka by se mohla týkat hudby české, německé, anglické, norské, ruské, čínské...charakter pro mě není to, co určuje, jestli se to dá poslouchat, nebo ne.


O Cain Da Breth se dozvíte více na:  Cain Da Breth