Herec a moderátor Aleš Háma se představuje v nové roli: Coby hudebník a zpěvák vydává první desku s názvem Plesová sezóna.
Svým debutem Plesová sezóna nemá ambiciózní cíle typu získání ceny Anděl či zlatého Slavíka. Aleš Háma nechce pověsit herectví na hřebík a fušovat do řemesla Karlu Gottovi… Chtěl si splnit sen - vydat desku s písněmi, které si schovával více jak dvacet let.
Jak se vůbec zrodila myšlenka, že si vydáte desku?
Texty, ale i hudbu si píšu od svých patnácti let, je to pro mě jako časosběrný dokument. Moje písně zachycují pocity, události, atmosféry… prostě všechny zajímavé momenty, které se staly mně nebo mému okolí. Psaním a skládáním se uklidňuji, je to pro mě určitý způsob odpočinku stejně tak, jako pro někoho modelářství nebo zahradničení. O této mé libůstce vědělo především mé blízké okolí a často jsem se setkával s názory, proč si nevydám vlastní desku. A konečně jsem dospěl do fáze, kdy si povídám: A proč vlastně ne?
Možná by se mohlo zdát, že se vám nedaří v herecké branži, a proto jdete takříkajíc "o dům dál"?
Samozřejmě jsem s takovými názory počítal. Důležité je říct, že jednotlivé písně nevznikaly pro desku, ale deska pro písně. Já toho materiálu mám doma na desky tři, za ta léta jsem toho stihnul vážně docela dost. Ale skutečně nechci hraní a moderování zabalit a říct si, teď jsem vydal desku a je ze mě profesionální zpěvák. Já se totiž stále primárně považuji za herce. Můžu tedy uklidnit všechny z hudební branže, že jim ty ceny s radostí přenechávám. A proč jsem si tedy vydal desku? No, a proč ne?
Ne všichni také ví, že už dlouhá léta vystupujete s kapelou Hamleti.
Já v hudebním prostředí žiji celý život. Rodiče byli velmi úzce s hudbou spjati a na studiích konzervatoře jsme si s Daliborem Gondíkem, Jakubem Werenbergem a dalšími spolužáky založili kapelu Hamleti, se kterou účinkujeme dodnes v nezměněném složení. Zatím nás to baví, hrajeme evergreeny 80. let. Ale pro svou desku Plesová sezóna jsem nechtěl kluky otravovat, protože mají své práce dost, a tak se na mé desce podílí nová kapela Stigma kreténa.
Docela kuriózní název pro kapelu. Ostatně stejně se prý měla jmenovat i vaše deska, která nakonec nese méně provokativní název Plesová sezóna.
Stigma kreténa je také jedna píseň na desce, která je právě o předsudcích, jenž stále panují světem. Chtěl jsem tak nazvat i desku, což jsem si nakonec z čistě marketingových důvodů rozmyslel. Po pravdě, kolik lidí by si koupilo desku s názvem Stigma kreténa? A tak jsme tento název dali alespoň naší kapele. Takže když pojedeme na koncertní šňůru, budeme se prezentovat jako Aleš Háma a Stigma kreténa.
Mohl byste prozradit, jak dlouho deska vznikala s kým jste na ní spolupracoval?
Na to, že písně na desku vznikaly takřka dvacet let, jsem samotné nahrávání desky o poznání zkrátil. Ke spolupráci jsem oslovil kamaráda z divadla Juraje Bernátha, který v té době začal spolupracovat s předním českým producentem Borisem Carloffem. Na desce jsme pracovali takřka rok, opravdu jsme si na ní dali záležet. Někdy jsme třeba jeden singl nahráli pětkrát, než to bylo ono. Kluci mě občas museli usměrnit, jinak bychom desku dodělávali snad ještě dnes. Kromě těchto dvou producentů se na Plesové sezóně podepsala kapela Stigma kreténa a také moje velká kamarádka, zpěvačka Radka Fišarová, která se mnou nazpívala poslední bonusovou píseň K sežrání.
Zajímavostí je, že deska se mimo nahrávacího studia Soundevice Borise Carloffa podívala do světoznámého studia Abbey Road. Jak se vám to podařilo?
Možná to zní neuvěřitelně, že jsem si nechal masterovat desku ve stejném studiu jako legendární The Beatles, ale kupodivu to v dnešní době není žádný problém. Jednoduše jsme poslali mailem singly a o ni nám jejich finální podobu poslali za pár dní zpět. Dokonce to nestálo horentní částky, je to jen o něco málo dražší, než kdybych si nechal desku dokončovat u nás.
Jak byste charakterizoval Plesovou sezónu? Co od ní mohou posluchači očekávat?
To není vůbec jednoduchá otázka. Chvílemi zavání klasickým jazzem s příměsí rocku, v jiném okamžiku připomíná folk. Na Plesové sezóně slouží hudba textům, proto bych kladl větší důraz na jejich obsah. Celkově melancholicky laděná deska v mnohých vzbudí vzpomínky na situace, které prožil takřka každý. Jsou to skutečně zážitky a prožitky sesbírané za dvacet let.
Teď k jednotlivým písním. Vzpomenete si, jak vůbec vznikaly?
Samozřejmě. Ke každé písni se váže vzpomínka nejen moje, ale i mých kamarádů a přátel. Ty písně jsou jako fotoalbum. Namísto toho, abych jej prohlížel, si pustím tuhle desku a vzpomenu si na události, příběhy a zážitky… Například ústřední singl Na Chalupě vznikl v létě na chalupě po dni stráveném s rodinou, kdy jsem si unavený sedl se sklenkou červeného a napsal tuto píseň. Oproti tomu píseň Plesová sezóna vypráví o společenských útrapách, které si skoro každý prožil v dobách, kdy chodil do tanečních či na plesy. Na desce je také jedna píseň o nevěře mezi partnery - to bych jen rád upozornil, že při psaní textu, jsem nečerpal z vlastních zkušeností.
Kde si můžeme vaši první desku poslechnout?
Deska bude od 15. dubna k dostání v běžné distribuci, ale zároveň si můžete jednotlivé písně poslechnout na mém webu www.aleshama.cz . Také se připravujeme s kapelou na takové menší turné, na kterém bychom rádi představili novou desku. Určitě pojedeme do všech koutů naší republiky, tak aby na nás mohli přijít skutečně všichni. Koncerty budeme soustřeďovat do klubů, protože ani nečekáme, že bychom vyprodali obrovské koncertní haly. To co děláme, děláme pro radost a rád bych, aby to tak cítili i moji posluchači.
Zmínil jste, že písní máte na desky tři. Můžeme tedy očekávat, že k první desce přibude druhá?
Je sice pravda, že písní mám doma schovaných ještě hodně, ale plány na další desku zatím nejsou. Teď jsem dokončil desku první a uvidím, jaké budou ohlasy. Jestli se to, co dělám, bude líbit, další hudební práci bych se nebránil. Rozhodně se ale nevzdávám své původní profese. Já se totiž považuji za zpívajícího herce a nikdy tomu nebude naopak. Plesová sezóna je taková hudebně-kulturní vložka, odbočka herectví. Já říkám, to že si doma umím opravit záchod, ze mě nedělá instalatéra. A se zpíváním to beru úplně stejně.