Někteří z nás se domnívají, že Alzheimerova nemoc je běžnou součástí stáří. Babička zapomíná, ale to je přece normální, vždyť už je jí 80! Pravdou je, že Alzheimerova nemoc běžnou součástí stáří NENÍ. Jde o nemoc, a tu je třeba diagnostikovat a léčit. Netýká se pouze lidí velmi vysokého věku, může přijít i podstatně dříve. S věkem se pouze její výskyt zvyšuje.

Mýtus: Alzheimerova nemoc trvá pár měsíců, pak nemocný umírá.
Pravda: Průměrná doba života od prvních projevů AN je asi 10 let (3 – 20 let). Záleží na řadě okolností, jaké tyto roky budou: věk v době propuknutí nemoci, dědičné faktory, další choroby, vzdělání, způsob života i včasnost zahájení léčby.

Mýtus: Okolí snadno pozná, když někdo trpí AN.
Pravda: V počátečních stadiích, která mohou trvat i několik let, může být nemoc pro okolí zcela nenápadná. Nemocný se normálně pohybuje, komunikuje, zachovává si mimiku. Nejbližší (hlavně partneři) ale často pozorují změnu - mění se hodnoty, reakce, chování. Někdy nemocnému vyčítají nebo hledají vinu v sobě či okolí, a na nemoc nemyslí. Až do pokročilých stadií choroby může nemocnému zůstat společenské vystupování, smysl pro humor. Nemocný dál prožívá radost, je schopen vyjádřit svůj názor. Může kvalitně vykonávat řadu jednodušších činností. Porucha paměti, která je klíčovým příznakem, nemusí být při běžném hovoru vůbec patrná.

Mýtus: AN znamená ztrátu paměti, člověk si nepamatuje vůbec nic ze své minulosti.
Pravda: V počátečních stadiích nemoci vázne zapamatování si nových informací. Člověk se opakovaně ptá na to samé, nepamatuje si, co dělal před chvílí, nepamatuje si detaily událostí. Čím dál více žije v minulosti, je schopen podrobně vyprávět události z mládí. Teprve v pozdních stadiích nemoci je narušena i tato dlouhodobá paměť.

Mýtus: Podávání léků je zbytečné, jen prodlužuje utrpení nemocného i jeho nejbližších.
Pravda: Vhodná léčba vede k zastavení nebo zpomalení zhoršování příznaků nemoci a tím zvyšuje kvalitu života nemocného i jeho nejbližších. Neprodlužuje nemocnému život, ale může oddálit nejtěžší stadia nemoci. Nemocný se jich vůbec nemusí dožít nebo jsou zkrácena na minimum.

Můžeme sami bojovat proti vzniku poruchy paměti?

Vznik kognitivní poruchy a demence podmiňuje do určité míry genetické nastavení, tedy dědičnost. Svým aktivním přístupem k životu můžeme ale bojovat proti některým rizikovým faktorům a podporovat faktory ochranné.

1. Tělesné aktivity
Vyberme si aktivity, které nás budou těšit, ať už je to tanec, chůze nebo cvičení. Tělesná aktivita zrychlí náš krevní oběh a tím zlepší prokrvení a výživu mozku.

2. Duševní aktivity
Můžeme si zvolit z nabídky kurzů pro seniory nebo se zúčastnit různých přednášek, stát se členem klubu seniorů. Vzdělání a vzdělávání působí jako jednoznačný ochranný faktor před rozvojem demence. Jak tělesné, tak duševní aktivity je lépe provádět v kolektivu, kde nás zároveň obohacují sociální vztahy a spoluprožívání starostí i radostí.

3. Racionální výživa
Aktuálně se propaguje trend středomořské kuchyně s dostatkem zeleniny, lehkým rybím masem, olivovým olejem, sklenkou červeného vína. Důležité je jíst s mírou, vyhýbat se různým chemickým dochucovadlům a náhražkám.

4. Pravidelné návštěvy u praktického lékaře
Preventivní prohlídky slouží k včasné diagnostice a léčbě např. vysokého tlaku, srdečního selhávání, vyšší hladiny cukru apod., tedy faktorů, které mohou samy o sobě vést ke zhoršení mozkových funkcí.

5. Vyhýbání se škodlivinám
Některé běžně užívané léky mohou mít neblahý vliv na paměť a další mozkové funkce, např. některá sedativa nebo léky na spaní. Proto by jejich užívání mělo být jen příležitostné, krátkodobé nebo by měl člověk raději konzultovat s lékařem jiné alternativy. Kouření má negativní vliv na cévy, včetně těch mozkových, a může také přispívat ke zhoršení mozkových funkcí. Neblaze působí i nadměrné pití alkoholu.

6. Možnosti léčby
Existují léky, které mohou zabránit zhoršování paměti (nebo ho zpomalit) a tak působit preventivně před rozvojem demence. Spolu s dalšími opatřeními životosprávy jsou tedy významným protektivním faktorem. I nemocné s rozvinutou AN umíme léčit, i když ne vyléčit. Léky mohou zastavit nebo zpomalit průběh nemoci. Čím dříve s léčbou začneme, tím je efekt lepší.

7. Pozitivní pohled na svět
Důležité je zachovávat si pozitivní pohled na svět, dobrou náladu a vyhýbat se nadměrnému stresu.