Na dovolenou se důkladně připravte

Nastává čas dovolených a letních pobytů. Vyberete-li si zájezd s cestovní kanceláří a nejste-li vyznavači plážového opalování, tak vás jistě naláká rozmanitá nabídka výletů za zážitky, kulturou nebo přírodními krásami.

Výlety si můžete koupit až v místě pobytu od delegátky, která vám má podat veškeré možné informace. Dalším zdrojem informací vám jsou reklamní letáčky. Avšak realita někdy přináší mírné rozčarování, což se mi potvrdilo při mém nedávném pobytu s partou kamarádů na Krétě. V každém případně si před svým odjezdem do zahraničí sjednejte zdravotní připojištění pro cesty a pobyt u některé z pojišťoven.

Jelikož štěstí přeje připraveným, tak je vždy dobré si zjistit, co nejvíce informací. Jaké potřebujete vybavení, oblečení, boty, dostatek vody, jídla a peněz. Jak je výlet fyzicky náročný, zda je ho možné absolvovat s dětmi nebo staršími lidmi. Určitě neuděláte chybu, když si přibalíte malou lékárničku a před cestou se dobře pojistíte.

A přesně jako kovářova kobyla a ševcova žena chodí bosy, tak i já s kamarády jsme se spokojili s informací z letáku slibujícího „procházku“ nádhernou přírodní scenérií soutěsky Samaria zakončenou koupáním a plavbou lodí.

Ráno jsme vyrazili po menších zmatcích se snídaní (neměli je hotové a balíčků s jídlem připravili jen šest a nás bylo šestnáct) od hotelu připraveným autobusem k vysněnému cíli výletu. Cestou k nám přistoupila průvodkyně a my jsme se teprve dozvídali, jak tento výlet je náročný. Jaké máme mít vybavení, v tomto případě jsme měli mít pevné boty do náročného kamenitého terénu. Tedy v žádném případě sandále nebo plátěnky s tenkou podrážkou, kterými byla vybavena polovina mých spoluvýletníků včetně mne.

Po úmorných dvou hodinách v autobuse a bezpočtu zastávek, na kterých jsme přibírali další výletníky, jsme konečně dorazili k začátku naší krásné, ale strastiplné šestnáctikilometrové cesty soutěskou Samaria.

Z informací naší německé průvodkyně jsme se dozvěděli, že kolem soutěsky Samaria se rozkládá nejvýznamnější krétský národní park s dobře zachovalým původním rostlinstvem uprostřed pohoří Levka. Soutěska je místy velmi úzká (v nejužším místě 3,5m) , velice strmá a plná neposlušných, kluzkých nebo volně ložených kamenů.

Namazáni silným UV faktorem jsme vyrazili úzkou, strmou stezkou plnou kamenů, sem-tam lemovanou nedůvěryhodným dřevěným zábradlím. Jelikož jsem si s sebou nevzala žádné trekové boty (vlastně žádné ani nevlastním), tak jsem šla jen tak v lehkých teniskách s tenkou podrážkou. Opatrně jsem si vybírala cestu a našlapovala co možná zlehka. Doslova jsem cítila každý hrbol a kámen.

Když jsme ušli ani ne půl kilometru, tak se náš kamarád smekl a ve snaze nespadnout se chytil chatrného zábradlí a roztrhl si ruku o vyčnívající hřebík. Rána mu začala velmi silně krvácet a bolet, poslali jsme ho v doprovodu jednoho z našich kamarádů zpět za průvodkyní, která měla uzavírat skupinu, aby v soutěsce nikdo nezůstal. Předpokládali jsme, že má u sebe lékárničku a je schopna mu zajistit lékařskou pomoc.

Doporučuji se připojistit, kartička pojištěnce vám sice platí, ale jen do výše úhrady za výkon v ČR.

Čekali jsme na místě. Vrátil se a pověděl nám, že je náš zraněný kamarád na cestě k lékaři. Pokračovali jsme, s poměrně značným zpožděním.

Ve skupině jsme měli i našeho taťku (70 let), který už s námi absolvoval nejeden náročný výlet. I taťka měl špatné boty. Za chvíli začal zaostávat. Vždy když jsme se zastavili u některého z pramenů abychom si odpočinuli a snědli něco málo z našich skromných zásob, přicházel jako poslední a vyrážel napřed. Tahle taktika mu ale po čase přestala vycházet a nám začalo být jasné, že taťka asi termín poslední odjíždějící lodě nestihne a bude muset s nějakým z nás přespat ve vesnici na pobřeží.

Doporučuji zvážit, pokud se na takový výlet vydáváte, zda jste v dostatečné fyzické kondici.

Cestou jsem potkala pána s mulou a chvíli ho přemlouvala aby našeho taťku odvezl, ale nevyhověl. Odůvodnil to tím, že pokud by se opravdu něco vážného stalo, tak by nebyl nikdo ku pomoci.

Vybavili jsme taťku penězi a parťákem do nepohody a vyrazili rychlejším tempem. Postupně jsme se jeden druhému vzdálili, jak tu, či onde jsme v rychlosti pořizovali kouzelně krásné fotografie nádherných skalních útvarů, vodopádů, kopců, voňavých bylinek a staletých cypřišů.

Na konci soutěsky jsme prošli branou, kde jsme ukázali vstupenku, aby věděli jestli jim tam někdo nezůstal. Hned za ní byla příjemná hospůdka. Během pár minut se nás sešlo 10 z šestnácti. Do odjezdu lodi bylo něco kolem 40 minut a ještě bylo kus cesty na pobřeží.

Dali jsme si pivo a dívali jsme směrem k brance ze soutěsky.

Po deseti minutách se z oblaku prachu vynořil pokulhávající taťka se zbývajícími kamarády. Vida, že loď stihneme ožil a vyrazil svižným tempem k přístavišti.

A jak to bylo s naším kamarádem co se hned na začátku cesty zranil?

Paní průvodkyně samozřejmě žádnou lékárničku neměla. Naštěstí přispěchali s pomocnou rukou a obvazem nějací Holanďané. Místní zavolali taxi do nejbližšího městečka na autobusové nádraží. Náš zraněný kamarád Petr si díky své světoběžnické nátuře domluvil spolujezdce a tím zmírnil přemrštěnou cenu za odvoz.

V ruce mu cukalo. Ještě si koupil mapu a vyrazil. Bus na autobusovém nádraží nalezl poměrně dobře, i přestoupit dokázal poměrně bez problémů. Jen potřeboval, aby ho druhý autobus vysadil mezi stanicemi u jednou velkého hotelového areálu asi 5 km od našeho hotelu, aby si na zbytek cesty do našeho hotelu mohl vzít taxi.

S tímto požadavkem šel za panem průvodčím, který řekl že to není žádný problém. Jaké bylo jeho překvapení, když průvodčí na další zastávce vystoupil a nastoupil jiný. Petr vida, že informace je se starým „štiplístkem“ tatam, vysvětlil celou věc s vystoupením mezi stanicemi novému průvodčímu. I on mu přislíbil pomoc. Jaké bylo Petrovo překvapení, když i tento průvodčí vystoupil a utíkal na autobus v protisměru. Nový nenastoupil. Už zbýval jen řidič. Na zastávce zoufalý Petr připlácl mapu řidičovi na sklo ve snaze zabránit mu v odjezdu, dokud mu nepřislíbí pomoc.

Když konečně dorazil po 6 hodinách úmorné cesty, tak na něj již čekala dle Petrových slov božsky krásná paní doktorka, která si ho odvezla autem do své ordinace k ošetření a zašití ruky pěti stehy. Platit nic nemusel, měl pojištění, které náklady pokrylo.