V soutěži Na nože! zbývá osm kuchařů. Minule si své nože zabalil showman a milovník červeného vína Mirek, který se během vaření italské kuchyně moc nechytal. Bez „dědka“ bude legrace možná o chloupek méně, ale soutěž o nejlepší dort bude také výživná. Přichází totiž výrazně pánská disciplína. „Během čtyřiceti minut musíte vyrobit dort, který bude dobře vypadat, chutnat a tomu nejlepšímu z vás zajistí imunitu,“ zaskočí kuchaře netradiční úkol od šéfa, který na pomoc přivede svoji vyhlášenou cukrářku z Café Imperial Kateřinu Fornůskovou.

Iveta se raduje asi jako jediná, David si opět věří, kdo ale nakonec získá imunitu? Další vyřazovací kolo pak proběhne v Pražském kulinářském institutu, kde naši soutěžící povedou kurzy vaření. Na to, kdo vypadne, má částečně vliv i hodnocení frekventantů. Porota bude postupně pozorovat a komentovat pedagogické a manažerské schopnosti soutěžících a rozhodne, kdo opustí tým. Uvidíte už v úterý 19. října ve 21.20 na Primě.

Den plný perné práce i zábavy a neuvěřitelných cukrářských kreací začíná hned za kuropění vtípkem na Ivetin účet. Proč Jarda Ivetě telefonuje a představuje se jako zástupce gastronomické redakce? Iveta by totiž měla ráda své kulinářské okénko v nějakém odborném časopisu o vaření. A předvede se jako mistr světa ve skoku na špek. Zatím to bere s nadhledem, proč se ale tahle křehká blondýnka čím dál víc cítí jako mezi smečkou vlků? Šikanují ji profesionálové? A proč ne Lukáše?

Všichni si uvědomují, že zástěra imunity bude čím dál žádanější doplněk. Po vyhlášení soutěže a šéfově výzvě „tak Kačenko, je to tvoje“, předvede špičková odbornice kuchařům jednu z možných variací na jednoduchý a rychlý dort. Cukrářští novici mají k dispozici upečený korpus, ovoce a suroviny na výrobu čokoládových ozdob, marcipánu, polev a krémů. Teď už je to jen na jejich umu a fantazii. Po úvodním zděšení a chvílích rozpaků naberou borci v rondonech zase sebevědomí. Udělá Zdeněk z dortu kachnu? A Jarda tiramisu? David nějaké zkušenosti má, vzpomene si, jak jednou vstal ve dvě hodiny v noci a upekl si dort. Roberta to nebaví, doma peče manželka a on se jí do toho neplete. Jenže „čas spěchá jak splašená mrcha“, jak připomíná Zdeněk Pohlreich, zatímco se Ivetě v profi šlehači, s nímž chvíli zápolí, srazí máslový krém, na který její družstvo už netrpělivě čeká. Petr si poplete polevu a tekutou čokoládu na ozdoby, takže mu všechno ztuhne mnohem dřív, než má. Svůj zmatený výtvor ani neumí popsat a šéf s ním souhlasí. Korpus krátce prokapal bourbonem a Zdeněk Pohlreich se zděsí: „Ježíšmarjá, takový škody!“ Robert se pokouší o sladké poděkování pro naše zlaté hochy z Nagana a na jeho čokoládovém puku je zeleně napsáno Jarda Jágr. Proč? „Chtěl jsem tomu vtisknout nějakou duši, měl to být vítězný dort,“ vysvětluje udivenému šéfovi. Jamie uprostřed horkého léta korunuje hnědý korpus marcipánovým sněhulákem. Prý z toho ale možná porodí a pod jeho rukama se zrodí spíš čuník v bahně. „Jedna z nejhorších věcí, jaká se může cukráři stát, je, když jeho prasátku upadne ouško,“ dobírá si ho šéf. „Jako sranda dobrý, ale radši běž!“ došla už hlavnímu porotci trpělivost. A „výstava kuriozit a pokusů o zápis do Guinessovy knihy rekordů“ pokračuje. Amatér Lukáš dojemně předvádí něžný výtvor s jahodami a růžičkou: „Můj první dort…“ A cukrářka Kateřina Fornůsková ho aspoň pochválí za zatím nejčistší výtvor. Teorie říká, že když cukrářský produkt technologicky kulhá na obě nohy, tak vyzní trapně pokusy o to, aby vypadal co nejkrásněji. Davidův, Ivetin a překvapivě i Jardův dort by minimálně uspěly na rodinné oslavě. Jen jednomu ale přinese jeho moučník imunitu. Komu?

Pedagogem proti své vůli
„Dneska bych to nejraději ochutnával přes sklo,“ brumlá si Zdeněk Pohlreich v autě cestou do Pražského kulinářského institutu, kde se rozhodne, kdo vypadne jako další. „To by se jim hodilo, jenže takovou radost jim neudělám,“ obrňuje se šéf. „Každý dobrý kuchař chce mít restauraci nebo být šéfkuchařem. Velký kuchaři nestojej u sporáku a nemíchaj polívku. Musí to být manažeři, kteří dokážou delegovat svoji práci na ostatní. A vy si to dnes vyzkoušíte,“ zadává Zdeněk Pohlreich další úkol osmi kuchařům, kteří se rozdělí do čtyř skupin po dvou.

Dvojice si vylosují pořadí a zadání a povedou desetičlenný tým naprostých amatérů, které naučí během hodinového kulinářského kurzu uvařit „jídlo k jídlu“. Pod dojmem z lekce vaření žáci zhodnotí, jak si jejich lektoři vedli a co je naučili. Zdeněk a David mají svým posluchačům předvést, jak mají vykostit a udělat mořskou rybu. Zdeněk se už předem hroutí, sea basse vidí podruhé v životě. David si jako přílohu vymyslí „francouzské krémové rizoto“, Zdeněk rizoto neumí vůbec – ani francouzské, natož italské. Když to vidí šéf, myslí na nejhorší: „Oba vyrazte, ale nejdřív je seřežte gumovou hadicí!“ „Značky Romo Fulnek!“ přisadí si Roman Vaněk. „Tomuhle týmu dávám pracovní název Titanic. Já tohle nevezmu do huby. To půjdu raději pro catering,“ běduje hlavní porotce. Jenže na svých šedesát minut slávy ještě čekají Robert s Petrem, kteří mají adepty vaření naučit salát z křepelky s mladým špenátem. A Jarda s Jamiem dostanou za úkol uvařit drůbeží polévku se zeleninou, vlastními těstovinami a játrovými knedlíčky. Dává se ale do českých domácích nudlí olivový olej? Podle šéfa rozhodně ne. „Až budeš dělat nudle,“ říká Jamiemu, „podívej se, jestli se v okruhu pěti set metrů nenachází olivový olej. Jestli ano, raději ho přenes ještě o pět kilometrů dál, protože do nudlovýho těsta do slepičí polívky se olivový olej nedává!“ Poslední zadání je pro Lukáše s Ivetou a obsahuje dvě sdělení: „Upéct maso by měl umět každej trouba. Ale pro omáčku by se měl člověk narodit.“ Bez jakékoliv zkušenosti s hovězím budou tito dva amatéři vyučovat biftek s holandskou omáčkou a bylinkami. Jejich žáci mají spoustu otázek ohledně stupně propečenosti masa. Jaká pravidla platí pro přípravu rare, medium a well done? Jenže Iveta s Lukášem v jihoamerické svíčkové plavou. „To je úplně syrový, to je pro upíry,“ rozčiluje se šéf, když vidí jejich steaky. Je lepší minutka z krávy, nebo z býka? A proč se holandské omáčce říká holandská? S Vaňkem se raď, Roman ale sedí stranou a nevěří vlastním očím a uším. Porota usoudí, že takový kurz je mládeži do osmnácti let nepřístupný a kardiakům vstup zakázán. „Pro kuchaře je těžké mluvit k lidem, mít najednou příležitost stát tváří v tvář svým hostům, není to vůbec jednoduchá situace,“ myslí si Eva Filipová. „Je těžké prezentovat svoji práci. V kuchyni normálně jeden podrží druhého, zítra je to naopak. Tak to v každodenním byznysu chodí,“ dodává Zdeněk Pohlreich. Pár pedagogických talentů se přesto matně a nesměle rýsuje, většina soutěžících však ve studiu a před porotou stojí jako nazí v trní. Kdo jako školitel a manažer naprosto selže a pojede domů nebo „půjde škrábat brambory do Imperialu“? Dozvíte se v pořadu Na nože!