Byla jsem malá holka. Každým rokem, vždy v létě,  jsem s rodiči jezdívala k mojí milované tetě na Moravu. Čekal mne tam bratranec, starší o necelých šest let, a sestřenice, která je starší o tři roky. Takovým rituálem těchto letních prázdnin bylo i společné sbírání borůvek a malin.

Teta byla sama s dětmi, auto neměla, takže takovéto - zajedeme na borůvky nebo maliny... bylo na mém tatínkovi, který nás rád do lesa odvezl, ale žádné sbírání se ho absolutně netýkalo. Chodí po lese dodnes velmi rád, hledá a sbírá houby, ale maliny, borůvky či brusinky - to ani náhodou. To nikdy rád neměl, a proto se podle toho vždy zařídil. Odvezl nás k lesu na požadované místo a v domluvenou dobu se vrátil zpět.

Vůbec se mi nechtělo do nějakého sbírání malin! Záviděla jsem tatínkovi, že jde pryč, podívat se po houbách, které jsem také ráda hledala. Nic jsem ovšem nezmohla, tatínek mi zmizel v lese a já jsem chtě nechtě musela trhat ty přiblblé malé, červené plody, které rostly na trnitém keříku. Komáři a mušky mě otravovali, byla jsem znechucená takovými prázdinami, o kterých jsem měla trávit -sic jen jeden den mezi havětí. Sem tam se objevil i pavouk, na ty jsem vysazená neskutečně. Chtělo se mi brečet.. . Stále jsem se rozhlížela, jestli nespatřím tatínka, abych utekla od těch červených malin, které jsem toho dne úplně nesnášela! Tatínek nikde. Pořád jsem se domáhala toho, že pojedeme pryč. Maliny jsou malé, nebo naopak přezrálé, lepí se a SMRDÍ.... Otravovala jsem maminku i tetu, znechutila jsem snad i jim to sbírání malin na výtečnou domácí šťávu. Sestřenice sice nic nenamítala, ale bylo na ní vidět, že je to jen vzhledem k jejímu věku. Také by byla raději někde u řeky. Když už toho mého oponování měly maminka i teta plné zuby, slíbily, že když nasbíráme tolik či tolik malin, dostaneme NANUKOVÝ DORT!

Toto mě nakonec povzbudilo. Sbírala jsem, sbírala, a když jsem měla plný hrníček a chtěla jsem jej přesypat do kyblíku a pochlubit se, o cosi jsem zakopla... V kotrmelcích jsem se skutálela z té stráňky, maliny byly všude, jenom ne v tom hrníčku!!! Maminka s tetou smíchy brečely. Svůj hrníček poctivě nasbíraných malin jsem tak nějak sesbírala znovu, dotrhala do požadovaného počtu, v očích jsem měla slzičky, i když mami s tetou také - ale smíchy. Hrníček jsem naplnila a hrdinsky přesypala do kyblíku.
    
Nanukový dort? - Tak ten nám ještě nekoupily. Byla by to asi dnes recese. Smějeme se dodnes tomuto sbírání malin a stále opakujeme, kdy nám ho již konečně koupí...

Prý letos - už ho prý máme slíbený jak dlouho, vždycky říkají: "No jo, ten nanukáč, holky, zítra....!!!" Takhle nám ten nanukový dort kupují déle jak třicet let... :-)))