Se svým manželem jsem se seznámila na pracovišti jednoho cukrovaru na Hodonínsku. Pracoval tam jako provozní technik a já jako telefonistka.  Poslední kampaň byla uskutečněna v roce 1967 a pak následovalo zrušení provozu pro zastaralost.  Nové zaměstnání manžela bylo podmíněno přidělením bytu. Podařilo se. V březnu 1968 se stěhujeme na Přerovsko opět do cukrovaru, kde nám byl přidělen byt 1+3 a k tomu také malá zahrádka. Byt nám vyhovoval, jelikož jsme měli dvě dcery, Helenu a Pavlínu, a já byla těhotná.

V květnu pak do rodiny přibyl syn Richard. Zahrádka po předešlém nájemci obsahovala trávu a divoce rostoucí maliny, tudíž neudržovaná. Nám to nevadilo, protože jsme byli rádi, že máme poprvé v životě kousek rodné půdy, na které můžeme pěstovat kvalitní zeleninu pro naše děti. Prvním rokem již nebylo možno se zahrádkou nic dělat, tak se pouze sklízely maliny. Ten rok byl pro nás jako „malinový“ a děti toto ovoce již odmítali jíst.

Na podzim se všechny maliny zlikvidovaly, plocha se zryla a  my již naplánovali, co se tam příští rok nasadí. S pěstováním ovoce a zeleniny jsme neměli žádnou zkušenost, proto jsme nakoupili odbornou literaturu a v zimním období nabírali odborné vědomosti. Nastal vytoužený okamžik, kdy bylo nutné provést výsadbu přísad do připravených záhonků. Manžel odjel do okresního města na trh, aby koupil přísady a to po dvaceti kusech – kedlubny modré a bílé, květák, zelí modré a bílé, kapustu a salát.  Prodavačka mu každý druh zabalila do novin a dokonce popsala.  Tyto přísady jsme viděli poprvé a zdálo se nám, že jsou všechny mimo salát stejné. To jsme ještě nevěděli, že se nám naše domněnka potvrdí. Pečlivě jsme přísady nasadili, zalévali, okopávali a přihnojovali hnojivem. Radost byla převeliká, jak mám přísady mohutněly až do doby, kdy jsme zjistili, že ze všech nasazených přísad roste jeden druh a to - kapusta.

Prodavačka si musela z manžela vystřelit, asi zjistila, že je to začátečník. Ten rok byl pro nás a naše děti jako „kapustový“. Ani jsme nevěděli, kolik zdravých pokrmů se dá z této zeleniny udělat. Naše tři děti, které mají již svou rodinu, nerady vidí k obědu něco z kapusty. Tento rok jsme čerstvou kapustu i zamrazili na pozdější dobu.  Ostatní zelenina jako mrkev, petržel, celer a dokonce i papriky a rajčata, se urodily k naší spokojenosti.

Protože spotřeba jakékoliv zeleniny se každoročně zvyšovala, zatravněnou část zahrádky jsme poryli, abychom zde pěstovali brambory, na které si naše děti zvykly. Bylo nám zkušenými pěstiteli sděleno, že takový záhon je pro brambory nejvýhodnější a není jej nutno ani hnojit. Prvním rokem se nám úroda vydařila bez  postřiků na plíseň a mandelince. Snad se nám vyhnula. Zahrádka mám sloužila ku prospěchu a my se stále zdokonalovali v pěstování zeleniny a dokonce i ovoce, kde jsme si vysadili rybíz, jabloně, višni a jahody, jako první ovoce v roce. Péče o zahrádku a pěstování probíhalo bez problémů, až do doby, kdy se nám na bramborách usadila mandelinka. Pravidelně jsem ji sbírala, ale bylo to nad moje síly, abych ji zcela zlikvidovala. A nastal spásný okamžik. Jelikož jsme vždy se zájmem sledovali Přemka Podlahu, v jednom pořadu nám sděluje, že na mandelinku je nový postřik pod jménem KARATE. Shodou okolností jsme druhý den museli jet do okresního města na okresní úřad. Při chůzi na tento úřad jdeme zcela náhodou kolem prodejny pro zahrádkáře. Vzpomněla jsem si na radu pana Podlahy a rozhodla se, že postřik koupím a vyzkoušíme jej. Manžel se mě ptal, jestli si pamatuji ten název. Byla jsem skoro uražená s takovou otázkou. Vstupujeme do prodejny a usměvavá prodavačka se mě ptá, co si přeji. Sděluji, že ten nový postřik na mandelinku, který byl  publikován panem Podlahou v Receptáři. Prodavačka zřejmě tento program nesledovala, tak nevěděla, o co se jedná a decentně se mě ptá, zda si pamatuji ten název. Vzpomínala jsem, a náhle jsem si vzpomněla, že to byla nějaká japonská sebeobrana. Vypadlo ze mě, že se to jmenuje DŽUDO. Prodavačka vrtí hlavou, že nic takového nemají, ale ráno dostaly nové zboží, které nemají ještě vybalené, a tak se podívá do dodacího listu. Název, který odpovídal japonské sebeobraně, zde našla jako KARATE. Sděluje mně tento název, manžel se nemůže udržet smíchy a já s klidným srdcem říkám, že stále se však jedná o japonskou sebeobranu, a tak postřik kupuji.

V této době byl ještě účinný, mandelinku zcela zahubil. Po této příhodě, nebo můžeme-li říct trapasu, jsem si vždy názvy řádně zapsala.

V současné době nás již nemůže nic na zahrádce překvapit, se vším si umíme poradit. Výpěstky konzumujeme průběžně po celou vegetaci, přebytky pak uskladňujeme různými způsoby. Zeleninu - jako směs v nálevu na saláty nebo jako mraženou do polévek, děláme i kečup, džemy a marmelády, sterilované zelí, nakládáme okurky, kompoty a pokud je ještě něco, tak to sušíme. Že bychom měli nějaké moc veliké zásoby se nedá říct, protože máme tři rodiny bez zahrádky, takže je kde vzít. Děláme to ale rádi.