Asi každý někdy zažil tyto dva stavy. Možná to jen neumí pojmenovat, ale většinou se tyto problémy nevyhnou nikomu. Dnešní doba je velice uspěchaná a stresující. Dnes člověk středního věku řekne, že nikdy stav deprese jako dítě nezažil. Dítě dnešní generace však tyto pocity velmi dobře zná, i když je třeba neumí vysvětlit. Jak je tedy definovat? A jak s nimi pracovat?

Deprese je podle psychologických knih stav, kdy je člověk sklíčený, smutný, zranitelný, sebeobviňující, nerozhodný, bezmocný a má sebevražedné myšlenky. Osoba v depresi může být buď agresivní a nebo se tzv. ,,stáhnout do sebe". Ani v jednom případě není radno být na člověka hrubý a vyčítat mu, co dělá a jak se chová - nemůže za to! Měli bychom se tedy ,,obrnit", snažit se člověka uklidnit a přivést ho na jiné myšlenky. Často je to velice těžké, protože depresivní člověk vyčítá všechno nám, dokonce i to, že se o něj staráme. 
    

Nejlepší je s depresivním jedincem pracovat takto: Vysvětlit mu, že nečinnost vede pouze k ještě větší depresi. Měl by tedy vstát a dělat činnost, která ho baví. Složité a dlouhé úkoly může nechat na později, až mu bude lépe. Pokud se opravdu rozhodnete pomoct, musíte se člověku věnovat a poskytnout mu psychickou podporu. Bude-li se chtít vyplakat, nechte jej. Pokud nechce mluvit o ničem spojeném s depresí, povídejte si tedy o něčem jiném. Snažte se zjistit, jestli mu někdo neublížil, nebo jestli se mu nevybavilo trauma z dětství. Zdůrazněte, že je důležité věřit, že vše špatné se obrátí v dobré! Pokud bude deprese přetrvávat několik týdnů, jedná se už o nemoc a je třeba ji léčit, ať už psychologem nebo psychiatrem. Poraďte se tedy s odborníkem, třeba společně zajděte k lékaři na nějakou terapii, kde vám dále poradí.

Druhou častou chorobou je úzkost. Je méně známá a hůře představitelná. Pokud bychom ji chtěli definovat, je to příprava organismu na to, co by se mohlo stát. Většinou trpíme úzkostí, pokud máme z něčeho strach a neumíme se s ním vypořádat. Např. dítě se bojí kantora ve škole. Neví proč, ale jeho mozek vymyslí, že mu třeba dá z něčeho pětku nebo k němu bude hrubý. Následuje zvláštní pocit uvnitř hrudníku, který nás jako by dusí a ,,užírá". Nemůžeme se na nic soustředit. Mohou se objevit i fyziologické příznaky jako je zrychlený dech a tep, pocit, že se nemůžeme nadechnout, pocení, chuť křičet nebo plakat a ono to nejde... Takovýchto příznaků můžeme najít spoustu. Většinou si neporadíme sami, musíme vyhledat odborníka. Stav úzkosti často dlouho a opakovaně přetrvává. Není to jen obyčejný strach, ale ani fobie. Je to něco mezi tím. V každém případě můžeme zkusit alespoň techniky relaxace a meditace. 
     
Ale všechny, kdo mají takové či podobné problémy, vyzývám, aby zašli na konzultaci k psychologovi a následně třeba i k psychiatrovi. Není ostuda brát prášky!!! Bereme je proto, abychom mohli fungovat, ne proto, že jsme blázni!

Pro zájemce bych ještě chtěla doporučit několik knih, které mně osobně pomohly: Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti - Jan Práško
               Jak zvládat depresi - Jaro Křivohlavý
               Síla pozitivního myšlení - Norman Vincent Peale

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10