Moje tchyně je doopravdy úžasná babička. Pro děti by se roztrhala, rozkrájela a také uběhala. Zvlášť, když sháněla dárky na vánoce. V hračkářství pak často dochází k úsměvným scénám.

Červené autíčka Bleska určitě nemusím představovat žádné mamince malého kluka. I u nás se chytilo a drží se - už třetím rokem. Synek už je sice školák, ale nijak mu to nevadí. Nosí  do školy hrdě batoh s tou červenou okolečkovanou příšerkou a je spokojený. Letos si babička umínila, že mu také něco sežene. "Nemáte Pleska Mekkvína?" ptala se hojně v hračkářstvích, ale nikde nic nepořídila. Po několika dnech mi volala, jakže se to vlastně píše. Nadiktovala jsem jí fonetický přepis a během dvou sehnala krásné školní desky, povlečení a malého plyšového Bleska.

Podvou dnech mi volala znovu: "Sehnala jsem toho pokémona, co Gábísek tak chtěl." Zarazila jsem se. Na pokémonech teď ulítává naše malá, to bude asi mýlka. "Ne, ne, tamtoho vošklivýho, co má rád rybišky." "Myslíš gluma?" "Jo, jo." Pan Tolkien by se asi divil, kdyby mu po Středozemi pobíhali japonští animovaní tvorečkové, ale nevadí. Další krásný dárek byl na světě a o to přece šlo.

Dcerka Gábinka je náročná o něco méně. Ke štěstí jí momentálně stačí poníci a je úplně jedno, jestli jde o předražené hračky z televize nebo normální pěkné hračky za přívětivý peníz. K vánocům ale dostala malého mluvícího jednorožce a nastal problém. Pro naši babičku je to prostě poník a hotovo, což zase nechápe Gábinka. "To je jednolozec, babi," ozývá se každou chvíli z obýváku a já se musím smát.

Čekám, co si na na nás babička vymyslí příště. Gábísek si momentálně ze školy přinesl náklonost k marvel vesmíru - avengers, x-meni a bůhvícoještě. Samotné mi z toho jde hlava kolem, ale naše babi si určitě nějak poradí. Jen doufám, že si to nesplete třeba s transformery.