Není nad sprchu zdarma

Bylo krásné letní počasí, po nočním dešti zbyly na ulici jen velké louže. Sluníčko dnes zvítězilo. Ten den jsem dopoledne měla stihnout pracovní pohovor na brigádu a chtěla jsem nakoupit. Jenže jsem to plánovala stačit vše dopoledne.  Proto jsem si oblékla rovnou kostýmek.  Rozmýšlela jsem se mezi kalhotovým kostýmkem a kostýmkem se sukní.

Rozhodla jsem se pro kalhoty, neboť se v nich cítím lépe.  Plán byl nákup, rychle donést domů a jet na pohovor. Protože jsem před měsícem měla špatnou zkušenost, až trapnou při nákupu ve sportovním oblečení, tak jsem si oblékla rovnou kostýmek.

Tenkrát jsem šla na běžný nákup a chtěla jsem udělat radost příteli a koupila mu i pivečko.   U pokladny na mne prodavačka vybafla: „Občanku!“ Co? Proletělo mi hlavou. Proč? „Nemám.“ „Tak jiný průkaz.“ Pomalu mi to docházelo. „Legitka - tady.“ Lidé na mne divně koukali. Taková ostuda. „Jéé, pardon,“omlouvala se trapně prodavačka. Byla jsem vzteklá zlostí. Ve svých 25 vypadám na patnáct či co?...

Proto jsem šla v kostýmu. Na nákupu jsem byla úspěšná, koupila jsem vše, co jsem chtěla. Vracela jsem se s plnýma rukama. Sotva jsem v těch lodičkách šla. Najednou se přede mnou vyřítila dodávka, která jela minimálně devadesátkou. Rázem jsem měla pocit, jako by kolem mne prosvištěla vichřice. Byla jsem mokrá od hlavy až k patě. To snad ne. To je zase den. „Stůjte!“ křičela jsem za nimi a běžela za ní po silnici. Ani je to nenapadlo. Stála jsem mokrá, naštvaná, uražená. Co teď?

Doběhla jsem rychle domů. Byla jsem zmáčená od hlavy k patě a vypadala jak hastrman. Celá jsem se vysvlékla, takže sukně - nedá se nic dělat. Oblékla jsem se do méně oblíbeného kostýmu, vysušila si vlasy, rychle jsem si zapletla cop, uklidila nákup. „Mám tam vůbec jet?“ V méně oblíbeném kostýmu, promáčená… Vydala jsem se tam. Pohovor byl zvláštní a moc se mi ta práce nezamlouvala. Ani mne nevybrali. Prostě špatný den. Ale poté jsem našla lepší brigádu.