Nejhorší se mi stala asi před dvěma týdny. Autobus, který měl jet v jednu, nejel, nevím proč, zřejmě měl nějakou poruchu. Musela jsem tedy jít domů a počkat, až pojede autobus ve čtyři. Před čtvrtou hodinou jsem se odebrala s kočárkem na zastávku. Nikdo tam nečekal, autobus o čtvrté využívalo velmi málo lidí, často nikdo.
V ten den jsem jela autobusem jen já a můj synek. Přijela jsem tedy k zadním dveřím, abych si tam nachystala kočárek a šla si koupit lístek. Když jsem zaplatila, zdvořile jsem se zeptala řidiče, jestli by byl tak hodný a pomohl mi s kočárkem.
Jeho odpověď mě naprosto šokovala. Řekl mi, že když už jsem si toho sopla- jak řekl - udělala, tak si s ním mám teď i poradit. V tu chvíli jsem úplně oněměla a když jsem se po několika vteřinách vzpamatovala, sklesle jsem odkráčela ke kočárku a s vypětím všech sil ho tahala nahoru. Ještě jsem byla na schodech a pak řidič zavřel dveře a rozjel se.
Měla jsem co dělat, abych udržela rovnováhu a nestalo se něco malému. Řidič vypadal velice spokojeně a já byla vzteky bez sebe. Nešlo mi do hlavy, co je tohle za člověka. Naštěstí na konečné mě čekal kamarád a ten mi rád s kočárkem pomohl. Když jsem mu vyprávěla, co se mi právě stalo, ihned to nahlásil a já už toho nepříjemného chlapa neviděla.
Abych byla upřímná, ještě pořád nemůžu uvěřit, že se opravdu něco takového může stát a že opravdu mezi námi jsou takoví lidé...
Autor:Dorie