Imunitní systém je v dnešní době zatěžován ze všech stran: znečistěným ovzduším, nekvalitním stravováním, nedostatkem odpočinku, pohybu, a také stresem. Psychika má totiž na imunitu větší vliv, než si většina z nás připouští.

Imunita je složitý mechanismus, do kterého jsou zahrnuty tkáně a různé orgány (např. brzlík, slezina, lymfatické uzliny), projevující se obranyschopností organismu, ale i jeho autotolerancí.

Autotolerance je schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Její porucha je pak příčinou patologického stavu – autoimunity. Úkolem imunity je v těle rozpoznat případné škodlivé struktury a napravit je. Když funguje tak, jak má, nepředstavuje to pro ni žádný problém. Pokud je ale z nějakého důvodu narušena, různé vlivy ji mohou poškodit.

Už lékaři staré Číny rozlišovali v organismu sedm stupňů oslabení. A na základě této klasifikace přistupovali k léčbě. První stupeň znamená nejmenší oslabení – je jím klasická únava. Tou tělo naznačuje, že něco není v pořádku, že si potřebuje odpočinout.

Pokud tento signál ignorujeme, oslabení se prohlubuje a nastupuje druhý stupeň. Sem patří běžná nachlazení, kašel, rýma atd. Takto bychom mohli pokračovat až k sedmému stupni – závažnému poškození organismu, kdy tělo není schopno plnit ani základní funkce.

Psychické oslabení je podle čínské medicíny čtvrtým stupněm oslabení. To je způsobeno jedním z největších protivníků zdraví – stresem. Pokud je imunitní systém tímto faktorem soustavně zatěžován, naše psychika přechází do obranné pozice. Pak se mohou objevit pocity lítostivosti, špatná nálada, deprese nebo apatie. A ty mohou mít za následek další zdravotní potíže (žaludeční vředy, obezita atd.).

Takovým stavům je samozřejmě lepší předcházet než je následně léčit. Uzdravovat pouze tělo ale většinou nebývá dostačující. Když tělo dává například déletrvajícími depresivními stavy najevo, že něco není v pořádku, prášky to obvykle nezachrání. Jen potlačí onen signál, ale problém trvá uvnitř těla dále.