Marcela pracuje v jedné firmě na směny. Marcela je samoživitelka, má skoro
dospělého syna, který ještě studuje a v práci musela často dělat přesčasy.
Pracovala na směny denní a odpolední. Když měla odpolední, končila v jedenáct
hodin.
Firma, ve které pracuje, se nachází v malé vesnici a Marcela bydlí zhruba
dva kilometry od ní. Domů chodila vždy pěšky po odlehlé polní cestě, hlavně
proto, aby ušetřila za autobus, a také proto, že po odpolední jí již žádný
autobus nejezdil.
Jednou, když šla z odpolední a blížila se k polní cestě, už z dálky viděla na
cestě auto. V tu chvíli jí zamrazilo a nevěděla, co má dělat, vrátit se a jít po
silnici? Najít si nějakou okliku? Byla hrozně unavená a už jí to ani pořádně
nemyslelo, a tak se rozhodla projít okolo auta. Věděla, že hrozně moc riskuje,
ale z nepochopitelných důvodů se vydala polní cestou. Když se blížila k autu,
rozsvítila se světla a z auta vystoupil muž. Marcela zůstala stát a čekala, co
se bude dít, strachy skoro nedýchala.
Muž se jí začal ptát, co tam proboha
takhle pozdě večer a sama dělá, že se jí tam může něco stát a že ji odveze
domů. Marcela odmítla, měla strach a tak řekla, že to dojde. Ten neznámý muž se
začal omlouvat, že ji určitě hodně vylekal a říkal jí, že je policista a že
hledají nějakého muže, který se někde tady má ukrývat. Aby mu uvěřila, ukázal jí
průkaz a Marcele spadl kámen ze srdce. Ještě nevěděla, zda se má nechat odvézt
domů, ale nakonec souhlasila. Policista jí po cestě říkal, aby už nikdy takto
sama nechodila, že se jí může něco stát, a že vůbec nechápe, že se nebojí.
Samozřejmě, že se bála, ale co měla dělat, když jí žádný autobus nejezdil. Když
ji dovezl před dům, tak panu policistovi poděkovala a rozloučili se.
Když mi to Marcela vyprávěla, úplně mne mrazilo v zádech. Marcela se tímto poučila a v práci poprosila, zda by na odpolední mohla chodit dříve, aby mohla dřív odcházet z práce a stihla tak poslední autobus. Nejdřív jí to nechtěli dovolit, ale když řekla, co se stalo, a že se bojí, nakonec jí to dovolili. Až ten den si Marcela uvědomila, jak moc riskovala, a že měla štěstí, že se za celou dobu nic nestalo, a vlastně byla tomu muži vděčná, protože právě kvůli němu se odhodlala s tím něco dělat, a od té doby jezdí jen autobusem.
Lipsas - čtenářka
ChytráŽena.cz