Jednou si takhle před polednem jedu a dokonce sedím. Tramvaj zastavila na zastávce u velké křižovatky, otevřely se dveře a najednou vidím, jak řidič vyskakuje z kabiny a pádí někam přes křižovatku. Prokličkoval mezi auty a zmizel z dohledu. Tak sedíme, čekáme, díváme se nechápavě jeden na druhého, ale řidič nikde. Po pár minutách přišel jeho kolega z další tramvaje, která už chvíli stála za námi.

Vyprávěla jsem o svém zážitku známým a protože manžel jedné přítelkyně také řídí tramvaj, dozvěděla jsem se, že můj zážitek nebyl toho dne jediným svého druhu. Příčinou všeho byl prošlý salát, který si někteří zaměstnanci koupili ráno v kantýně ke svačině. Jeden z postižených prý naléhavě volal na dispečink a žádal o „povolení k nouzovému mezipřistání“ na nejbližší tramvajové smyčce, protože na tu svou to měl ještě nekonečně daleko. Cestující asi dost koukali, kam to s nimi jede, ale hlavně měl štěstí, že se taková možnost naskytla.
Nejhůř však ten den dopadl jeden jejich starší kolega, který vysílačkou úpěnlivě prosil o vystřídání, ale než k němu dispečeři dorazili, bylo už pozdě. Museli ho odvézt domů, aby se převlékl a náhradní řidič vezl vestoje vyměnit vůz na vozovnu. Řekla bych, že se mu nazpět do práce asi moc nechtělo.
Nevím, jestli a jak byla potrestána vedoucí kantýny, ale moc by jí prospěla služba v tramvaji s kefírem ke svačině.
Kob – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz