Bylo mi …náct a moje sebevědomí nejspíš vůbec neexistovalo. Neměla jsem peníze ani na kadeřníka. Měla jsem značkové oblečení – zděděné po starším bratrovi, který si už sám docela slušně vydělával (rozuměj – pánské).

Nosila jsem brýle. Měla „pubertální“ pleť. A druhý bratr mě popichoval, že prý jsem tlustá.

Co bych dala za to mít kolem sebe pár lidiček, kteří by mi to sebevědomí dodávali. Maminka se samozřejmě snažila, ale věřte matce – víte jak je to s tou mateřskou láskou. Jenže v tomhle věku si nevěří nikdo, natož aby podporoval někoho jiného. 

Já si nějak poradila. Našla jsem si přítele, který měl neexistující sebevědomí stejně jako já a společně jsme se navzájem podporovali až do doby, kdy nám bylo … cet. Peníze dokážou divy – fakt, že jo. Nikdy jsme jich neměli moc, ale to, co jsme měli, stačilo na sem tam nějaký kousek hezkého oblečení, kadeřnici a řasenku. A pak se jednou stal menší zázrak a já získala dokonce velké peníze na operaci očí. Od těch dob jsem bez brýlí. Už dávno nejsem šedá myška. Jsem krásná. A nejspíš jsem vždycky byla, jen to nikdo neviděl.

Dívám se kolem sebe, hledám v lidech krásu a nacházím ji.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10