Orientální nebo také nesprávně břišní tanec se poslední dobou těší u žen stále větší oblibě. Proč? Protože je zároveň starobylý, exotický i moderní. Může sloužit jako příjemné protažení těla nebo jako velmi účinná formující terapie. A neposlední řadě také jeho půvabné a procítěné pohyby neuvěřitelným způsobem zvyšují vnitřní i vnější krásu žen, bez ohledu na jejich věk, postavu nebo národnost.
Kde se vzal…
Za kolébku smyslného a oživujíc orientálního tance je považován starověký Egypt. Od nepaměti zde byl spojován především s tancem rodiček. Legenda z páté dynastie praví, že Ruditdidit, manželka kněze Rausira, čekala trojčata. Nešťastný manžel ale nevěděl, že otcem dětí je ve skutečnosti bůh Ra. Ten měl o své potomky strach, a proto poslal Ruditdidit na pomoc čtyři bohyně. Aby uchránili čest nevěrné ženy, proměnily se tyto bohyně v pouliční tanečnice a nabídly se, že rodičce poradí, jak zmírnit porodní bolesti uměním tance.
Další zmínky o orientálním tanci najdeme všude tam, kde byly v oblibě kulty bohyně plodnosti; ať už šlo o babylonskou Ištar, řeckou Afroditu nebo indickou Parvátí. Bohyně byly tímto posvátným tancem, který kladl důraz především na břicho – místo plodnosti, intenzivně uctívány. Koneckonců toto spojení tance a fertility existuje i v dnešní moderní době.
Sama jsem zažila případy několika žen, které nemohly otěhotnět ani díky umělému oplodnění, a které „znenadání“ počaly po několika letech poctivého a soustředěného tance. Dobře provedený tanec totiž uvolňuje nejrůznější pánevní (i jiné) blokády a posiluje svaly, ale to už odbíhám od tématu.
V poslední historické vsuvce bych chtěla poukázat na vztah mezi orientálním tancem a sultánskými harémy. Je sice pravda, že ženy v harému se tanci věnovaly a dosahovaly v něm skutečně obdivuhodného stupně dovedností, ale není už pravdou, že tento tanec sloužil především k obveselení sultána a jeho přátel. Ženy se zkrátka uvnitř nepropustných stěn harému nudily a tanec byl vítaným zpestřením jejich každodenní rutiny.
„Tanec je skrytý jazyk duše.“
Současnost orientálního tance
Dnešní podoba evropského orientálního tance je vlastně směs nejrůznějších tanců rozmanitých kultur a období. Styly se oblast od oblasti liší stejně jako jejich název. Tak např. v Řecku je znám jako „cifte telli,“ v Turecku jako „rakkase“ a v Egyptě byste se na něj doptali pod jménem „raks sharki.“ To Francouzi mu říkají „dance du ventre“ (pro neznalé „tanec břicha“) a byli to právě Francouzi, kteří orientální tanec pro dnešní moderní společnost objevili a to už na počátku 20. století. Američané si ho posléze přejmenovali na břišní tanec a to mu už zůstalo.
Dnes je orientální tanec ženami vyhledáván především pro své ozdravné a posilující účinky. Kdysi jsem slyšela o orientálním tanci mluvit jako o tanci svalů, na rozdíl od evropských tanců kroků a je to tak. Pokud opravdu poctivě a důkladně tančíte, může se vám stát (a stává se), že už za půl hodiny cítíte opravdu všechny svaly – i ty, o kterých jste dodnes nevěděla. Nesmíte to tedy přehánět a nikdy nezapomínejte na důkladnou rozcvičku (nebo jak já s oblibou říkám roztančení).
Nicméně výsledky stojí za to. Už po několika týdnech si všimnete významného zpevnění zadečku, poté následuje bříško a stehna a pak už zbývá jen krůček k vaší vysněné postavě. Ale zapomeňte na dokonalé extra štíhlé tělo bez jakéhokoliv bříška, jehož podobu se nám snaží vnutit především americké taneční kluby. Taková postava nemá s původním smyslem orientálního tance nic společného. Jak praví jedno arabské přísloví:
„Žena bez bříška je jako nebe bez hvězd.“
Dalším důvodem, pro který ženy začínají tančit orientální tanec je těhotenství a příprava k porodu. Existuje nepřeberná nabídka nejrůznějších přípravných a pomocných kurzů, které ženu naučí, jak správně naslouchat svému tělu, jak správně a plynule dýchat a v neposlední řadě jako pomocí krouživých pohybů pánví zmírnit porodní bolesti a jak se po šestinedělí dostat rychle zpátky do formy. Všeobecně se doporučuje, aby těhotná žena vynechala všechny třasy a akcenty a věnovala se jen pomalým a plynulým pohybům.
Nicméně moje cvičitelka říkala, a já si to také na vlastní kůži vyzkoušela, že pokud je žena zdravá a cítí se na to, nemusí se v tanci nijak omezovat. Všechno samozřejmě závisí na úsudku ošetřování ošetřujícího lékaře, a také na zkušenostech. Pokud s tancem začínáte, držte se doporučujích pravidel, ale pokud už tančíte déle, můžete si klidně dovolit víc…
Těšte se na pokračování za několik dní…
Notburga
ChytráŽena.cz