Orientální nebo také nesprávně břišní tanec se poslední dobou těší u žen stále větší oblibě. Proč? Protože je zároveň starobylý, exotický i moderní. Může sloužit jako příjemné protažení těla nebo jako velmi účinná formující terapie. A neposlední řadě také jeho půvabné a procítěné pohyby neuvěřitelným způsobem zvyšují vnitřní i vnější krásu žen, bez ohledu na jejich věk, postavu nebo národnost.

Kde se vzal…

Za kolébku smyslného a oživujíc orientálního tance je považován starověký Egypt. Od nepaměti zde byl spojován především s tancem rodiček. Legenda z páté dynastie praví, že Ruditdidit, manželka kněze Rausira, čekala trojčata. Nešťastný manžel ale nevěděl, že otcem dětí je ve skutečnosti bůh Ra. Ten měl o své potomky strach, a proto poslal Ruditdidit na pomoc čtyři bohyně. Aby uchránili čest nevěrné ženy, proměnily se tyto bohyně v pouliční tanečnice a nabídly se, že rodičce poradí, jak zmírnit porodní bolesti uměním tance.

Další zmínky o orientálním tanci najdeme všude tam, kde byly v oblibě kulty bohyně plodnosti; ať už šlo o babylonskou Ištar, řeckou Afroditu nebo indickou Parvátí. Bohyně byly tímto posvátným tancem, který kladl důraz především na břicho – místo plodnosti, intenzivně uctívány. Koneckonců toto spojení tance a fertility existuje i v dnešní moderní době.

Sama jsem zažila případy několika žen, které nemohly otěhotnět ani díky umělému oplodnění, a které „znenadání“ počaly po několika letech poctivého a soustředěného tance. Dobře provedený tanec totiž uvolňuje nejrůznější pánevní (i jiné) blokády a posiluje svaly, ale to už odbíhám od tématu.

V poslední historické vsuvce bych chtěla poukázat na vztah mezi orientálním tancem a sultánskými harémy. Je sice pravda, že ženy v harému se tanci věnovaly a dosahovaly v něm skutečně obdivuhodného stupně dovedností, ale není už pravdou, že tento tanec sloužil především k obveselení sultána a jeho přátel. Ženy se zkrátka uvnitř nepropustných stěn harému nudily a tanec byl vítaným zpestřením jejich každodenní rutiny.

„Tanec je skrytý jazyk duše.“

Současnost orientálního tance

Dnešní podoba evropského orientálního tance je vlastně směs nejrůznějších tanců rozmanitých kultur a období. Styly se oblast od oblasti liší stejně jako jejich název. Tak např. v Řecku je znám jako „cifte telli,“ v Turecku jako „rakkase“ a v Egyptě byste se na něj doptali pod jménem „raks sharki.“ To Francouzi mu říkají „dance du ventre“ (pro neznalé „tanec břicha“) a byli to právě Francouzi, kteří orientální tanec pro dnešní moderní společnost objevili a to už na počátku 20. století. Američané si ho posléze přejmenovali na břišní tanec a to mu už zůstalo.

Dnes je orientální tanec ženami vyhledáván především pro své ozdravné a posilující účinky. Kdysi jsem slyšela o orientálním tanci mluvit jako o tanci svalů, na rozdíl od evropských tanců kroků a je to tak. Pokud opravdu poctivě a důkladně tančíte, může se vám stát (a stává se), že už za půl hodiny cítíte opravdu všechny svaly – i ty, o kterých jste dodnes nevěděla. Nesmíte to tedy přehánět a nikdy nezapomínejte na důkladnou rozcvičku (nebo jak já s oblibou říkám roztančení).

Nicméně výsledky stojí za to. Už po několika týdnech si všimnete významného zpevnění zadečku, poté následuje bříško a stehna a pak už zbývá jen krůček k vaší vysněné postavě. Ale zapomeňte na dokonalé extra štíhlé tělo bez jakéhokoliv bříška, jehož podobu se nám snaží vnutit především americké taneční kluby. Taková postava nemá s původním smyslem orientálního tance nic společného. Jak praví jedno arabské přísloví:

„Žena bez bříška je jako nebe bez hvězd.“

Dalším důvodem, pro který ženy začínají tančit orientální tanec je těhotenství a příprava k porodu. Existuje nepřeberná nabídka nejrůznějších přípravných a pomocných kurzů, které ženu naučí, jak správně naslouchat svému tělu, jak správně a plynule dýchat a v neposlední řadě jako pomocí krouživých pohybů pánví zmírnit porodní bolesti a jak se po šestinedělí dostat rychle zpátky do formy. Všeobecně se doporučuje, aby těhotná žena vynechala všechny třasy a akcenty a věnovala se jen pomalým a plynulým pohybům.

Nicméně moje cvičitelka říkala, a já si to také na vlastní kůži vyzkoušela, že pokud je žena zdravá a cítí se na to, nemusí se v tanci nijak omezovat. Všechno samozřejmě závisí na úsudku ošetřování ošetřujícího lékaře, a také na zkušenostech. Pokud s tancem začínáte, držte se doporučujích pravidel, ale pokud už tančíte déle, můžete si klidně dovolit víc…

Těšte se na pokračování za několik dní…

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout