Petr Kolář: lidi nejdřív vidí, teprve potom slyší

Ve speciální sadě DVD a CD vychází jarní koncert stálice české populární hudby Petra Koláře. Netradičně akustické vystoupení populárního zpěváka na pražském Žofíně bylo plné energie, mělo skvělou atmosféru a svou roli sehrál i genius loci místa. Tohle všechno filmový záznam uchovává. A uchovává to i cédéčko. Jedinečný večer jedinečného interpreta si tak můžete připomenout vlastně kdykoliv.

„Mrzí mě, že Petr vypadl z nominací na Českého slavíka, protože je to velký zpěvák,“ řekl při nedávném slavičím ceremoniálu Karel Gott. Petr byl nakonec osmý, což není vůbec špatné. A tak jsme rozhovor s Petrem Kolářem začali právě Českými slavíky.

Kolem Slavíků je vždycky hodně řečí. Jaký je váš názor na tuhle anketu?

Je pravda, že kolem Slavíků je vždycky hodně debat, můj názor je ale jasný. Jde o anketu, ve které hlasují fanoušci. Já osobně dělám muziku pro lidi. Když někomu stojí za to poslat mi hlas, je to v pořádku. Můžeme mluvit o tom, že tahle anketa nemusela nikdy vzniknout. Můžeme mluvit i o tom, že se může zrušit. Ale o co tu jde? Je to měřítko popularity. A pro interpreta odměna za celoroční práci. Za to, že jezdí po koncertech a něco tvoří. Já bych Slavíky nerušil.

Takže věříte i tomu, že jsou ohlídány možnosti podvodů?

Pokud vím, úplně falšovat tu nejde. Z jednoho mobilu jde poslat jenom jeden hlas. Samozřejmě si jeden člověk může koupit milión mobilů nebo milión karet, ale věříte tomu? Otázka je, jak to v minulosti probíhalo s těmi pověstnými koresponďáky. Já jsem ale člověk, který hledá spíš pozitivní stránky věcí. Věřím tedy, že se s hlasy nemanipuluje.

Letos jste skončil osmý; jste s tímhle umístěním spokojený?

Jsem. Tuhle sezónu, vlastně už dva a půl roku, jsem nevydal žádný titul a dva roky jsem nevystoupil v muzikálech, takže na tomhle poli jsem nebyl moc vidět. Sice jsme s kapelou objeli celou republiku, ale na vyšší umístění to bylo málo. Kdybych vydal desku, psalo by se o ní a lidem bych byl víc na očích. To se u mě ale minimálně rok nedělo. Žádnou trvalou hodnotu jsem do světa nevydal. Jsem tak za své umístění opravdu rád. Těší mě, že jsem v hlavách lidí pořád zůstal a že mi poslali hlas.

Takže si myslíte, že kolegové, kteří album vydali, byli oproti vám ve výhodě?

Je to tak. O tom kterém produktu se mluví. Může to být deska, ale může to být i nějaká ta kauza. To zpěvákovi vždycky pomáhá. Když je často vidět a píše se o něm, a nemusejí u toho být ani fotky, a určitě si na něj ostatní vzpomenou. Karel Gott říká, a má to od Franka Sinatry, že je vlastně jedno, co o vás píšou, hlavně že napíšou správně vaše jméno. (smích)
Ve Slavíkovi jste byl pětkrát druhý, na první místo jste zatím nedosáhl. Máte tyhle ambice?
Jéje, ambic a tužeb mám spoustu! Pořád po něčem toužím. Jak jste řekl, v posledních deseti letech jsem byl pětkrát druhý – za Karlem Gottem. Je to ale v zásadě příjemné. Je lepší být druhým, protože to vysněné první místo máte pořád před sebou a motivuje vás to jít někam dál... Ale o tom to celé není. Jsem rád, že jsem na té opravdové špičce mohl být poměrně dlouho. A samozřejmě se tam vrátím! (smích)

K vašemu novému „kombinovanému“ albu. Vydáváte DVD a CD se záznamem dubnového koncertu na Žofíně. Vyjádřil jste se, že Žofín je pro vás magické místo; čím vším?

Víte, já si rád kladu zdánlivě nedosažitelné cíle. Vyčetl jsem, že na Žofíně moc podobných koncertů nebylo, buď se tam hrál jazz či soul nebo klasika, třeba koncert sólové harfenistky. Chtěl jsem to změnit a bavilo mě to, bylo zajímavé sledovat a být v napětí, jestli se to povede. A povedlo! Taky na můj koncert přišli lidi, kteří by asi jinak na Žofín nešli. Chtěl jsem jim ukázat, že je to opravdu krásný dům, který má historii a stojí na úžasném místě. Na DVD je to vidět i slyšet, myslím, že se to tam podařilo zachytit. Koncert byl skvěle ozvučený i nasvícený a k tomu všemu hrálo i zdobení sálu. Z nahrávky čiší úžasná energie a nálada. Mám za to, že se tohle album hodí i k Vánocům, kdy se snad člověk i trošičku zastaví. Celý rok běháte, ale kolem Vánoc by mělo být relativně víc klidu. Třeba i s dobrým koncertem na Žofíně. (smích) 

Od začátku jste plánovali komplet DVD a CD?

Ano, i když prostor na CD i DVD je trochu omezený, takže se na ně úplně celý koncert nevešel. Je tam ale samozřejmě jeho drtivá většina, to nejpodstatnější! Atmosféře disků to neubralo. Ale zpátky k vaší otázce: od začátku byly snímány jak obraz, tak zvuk. DVD tak doprovází cédéčko. Ne každý má v autě dývídýčko. (smích)

Na žofínském koncertě jste se vydali do vod akustického zvuku, což neděláte moc často…

Občasnou transformaci elektroniky do akustických vod, jak říkáte, mám rád. V takovém případě musíte zahrát všechno naprosto přesně, protože v akustické podobě vylézají mnohem víc chyby. Ale o to je tahle věc zajímavější, je to větší výzva. Písně, které hrajeme s kapelou, tedy s bigbítem, jsme přearanžovali, a na koncert jsem si pozval i smyčcové kvarteto a Ondru Klímka. To je multiinstrumentalista, který hraje na kdeco. Všichni pospolu jsme písním dávali akustický háv. Je krásné, když věc, na kterou jste nějak zvyklý, najednou kvete jinak. Po změně aranže je to pořád ona písnička, ale v jiném, řekl bych, kabátečku. To se týká skoro všech věcí na novém DVD.

Kolik vám to dalo práce?

Hodně. S každou věcí jsme si důkladně pohráli, přearanžovávali jsme ji barevně, co se týče nástrojů i tempa. Ve zkušebně jsme se s každou písní dlouho mazlili. A výsledek stojí za to, je opravdu dobrý. Písničky zněly dobře, i když trošku jinak.

Bylo bolestné vyřazovat písničky, které se na DVD a CD nevešly?

Bylo! Ale to se někdy stává. Vyřazoval jsem já, ale opravdu s těžkým srdcem. Naštěstí se to netýkalo deseti, ale jen dvou, tří písní.

Hlídal jste si i obrazovou kvalitu DVD?

Hlídal, a i tohle se docela povedlo. Každé natáčení samozřejmě záleží na penězích – máte nějaký rozpočet a do něj se musíte vejít. Vzhledem k našemu rozpočtu dopadl záznam naprosto skvěle.  
Kolik kamer a jeřábů vám rozpočet dovolil?

Šest kamer plus nějaké na jevišti a jeden jeřáb. Není to moc. Pak hodně záleží na střihu. My – tedy myslím muzikanty – jsme při koncertu nelítali po hrazdách, nebyla to žádná divočina; pak je zapotřebí si pohrát se střihem. Stříhá se různě na muzikanty, do publika a tak. Zkrátka – čeho se nemůže docílit kamerami, to se dotáhne střihem. Ale hezky, s citem, aby to neubralo atmosféře toho koncertního večera.

Album má výpravný, honosný obal. Asi vám hodně záleželo i na něm… 

Určitě! Lidi nejdřív vidí a teprve pak slyší. Souhlasím s tím, že obal desky prodává. V rámci možností si tak obaly svých alb hlídám. Je přitom dobré poradit se s lidmi, kteří jsou nezaujatí. Doma jsem samozřejmě nejlepší, ale ta deska doma nezůstane. Booklet a jeho zpracování je tedy kolektivní práce. V tomhle případě je opravdu krásný. Jsou tam fotky z koncertu, různé informace, je hezky graficky vyřešen. Prostě se povedl. To je důležité vůči těm, kteří si komplet koupí. Konec konců i já, když už si koupím nějakou desku, chci u ní mít krásný obal. Celé album beru jako artefakt. Nuly a jedničky, empétrojky a další digitální formáty – to je dobrá věc, ale mít v ruce krásný předmět, to je věc druhá. A pro mě hodně důležitá.