Stalo se tak uprostřed pracovního týdne, kdy opravdu ještě kromě lékařů, policistů, řidičů atd. byl pracovní týden od pondělí do pátku. Maminka nás přišla vzbudit, abychom se nasnídaly a včas převlékly a přichystaly na odchod - já do školy, sestra do jesliček. A ejhle! Moje sestřička v posteli nebyla. Hledali jsme ji všichni a všude. Prostě pod postelí, v peřiňáku, jelikož měla svá oblíbená místa, kam se ukrýt. Nikde nebyla. Tatínek, maminka i já jsme chodili po bytě, volali jsme ji, hledali, ale sestra nikde. Nepamatuji se až tak přesně, zda došlo k volání i na policii a posléze zrušení pátrání, ale myslím, že maminka opravdu policii tenkrát volala. Nakonec jsme ji našli. V kuchyni spala pod stolem...! Všichni jsme kolem ní chodili. Spánek měla však natolik tvrdý, že ji naše zoufalé volání a zoufání prostě nevzbudilo... V kuchyni jsme měli takový žlutý vzorovaný koberec - kovral..., ona měla žluté pyžámko a spala na žlutém polštářku od Ježíška, blonďaté vlásky. Natolik splynula s prostředím, byla jak malý chameleon, vidět vůbec nebyla. Určitě tomu trochu pomohly i židle, které u byly u stolu.
Těžko si však představit situaci. Jdete večer spát, máte dvě děti a ráno jen jedno! Moje sestra si vše dodnes pamatuje, možná díky soustavnému vyprávění a připomínání. Jednoduše se nechala slyšet, že se jí chtělo brzy ráno na malou, jelikož se jí ale už nechtělo spát, zalezla si v kuchyni pod stůl, jako do bunkru a hrála si, až tam znovu usnula.
Radostný úsměv maminky i tatínka, když jsme ji objevili, nikdy nezapomenu!!!
Vikitorie - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz