Jako malé dítě a vlastně celé dětství jsem trávívala mnoho měsíců v roce v lázních, jinak to ani nešlo, vždyť díky tomu chodím, pokud jsem byla hodně malá, tak mi ani smutno nebývalo, horší časy nastaly, když přišla puberta, to jsem bývala při loučení s rodinou hotové slzavé údolí a naši z toho bývali velmi nešťastní.

Nakonec jsem si vždycky zvykla, ostatně jako všichni ostatní, co nám taky jiného zbývalo. Našly jsme si kamarádky a kamarády a často bývalo i hodně legrace. Mnohá taková přátelství přetrvala po mnoho let, některá trvají stále.

Všechno se dalo vydržet, první ze všeho si každá vyrobila kalendář a každý den jeden den přeškrtla, abychom viděly jak se nám to krátí a dočkáme se návratu domů.

Potom byl vychovatelkami zaveden systém kontroly uklizených pokojů, kde byl největší nepořádek, tak tam na dveřích bylo vyvěšeno velké prase, holkám to bylo celkem jedno a smály se tomu, já tedy nejsem žádná pořádnice, ale štvalo mě, že mají všude poházené věci a většinou jsem to uklízela za ně.

Největší kamarádku jsem měla z Liptovského Mikuláše, bydlela v jiném pokoji, mi bylo jedenáct, ona měla patnáct a vždy se velmi zlobila, že dělám těm bordelářkám služku. Měla již všechno v hlavě srovnané, byla velmi sečtelá a hodně jsem se od ní naučila, taky se starala o moje tehdy krásné dlouhé vlasy, stále vymýšlela nové účesy a především ji vadilo, že se nechám využívat a půjčuji dívkám hezké kousky oblečení a balíky domova, které mi rodiče často posílali, jsem vždy příliš štědře rozdala, stále mi Janka domlouvala, že ty druhé mi nedají nic a jako hloupá všem pomáhám.

Janka byla starý lázeňský a ústavní harcovník, protože bylo kromě lázní po celé roky v ústavní škole pro postižené děti v Bratislavě a domů jezdila pouze na prázdniny, život ji těžce otloukal, naštěstí se velmi dobře učila, takže si pro život přece jen vytvořila slušné podmínky. Vystudovala práva a později si našla velmi hodného muže, který ji pomáhal, takže spolu mají dceru, s níž mají taky radost, je z ní lékařka a pomáhá druhým.

Když jsme se spolu loučily a slibovaly si, že si budeme psávat, netušila jsem, že nám přátelství vydrží po celý další život.

Část prázdnin trávila Janka u nás a já zase v Mikuláši, nikdy mi nedala najevo, že jsem proti ní hloupé děcko a ani později se nepovyšovala, že dosáhla mnohem vyššího vzdělání a postavení, ba právě naopak mi říkávala, že inteligence není o školách, ale co člověk zná a jak se umí chovat. Zdůrazňovala, že by si přece se mnou nevyměňovala sáhodlouhé dopisy, velmi mě podporovala v mé zálibě psát, to ještě v lázních chodila každý den číst, co jsem zase vypotila, bavilo ji to.

Pak přišly jiné starosti, můj čas pokusů o literární tvorbu skončil v prachu zapomnění, nebylo dost volného času, práce, dítě, domácnost a taky jsem se začala zajímat o jiné věci, dobře jsem dokázala posoudit, že ze mne nikdy žádná dobrá spisovatelka nebude.

Pár let jsme se neviděly, ale korespondovaly dále. Jaké bylo překvapení, když jednou v neděli v podvečer u nás někdo zazvonil, právě jsem vařila dcerušce její oblíbenou krupici a ve dveřích stála Janka s manželem, kterého jsem do té doby neznala, že jedou z dovolené, byli na Orlické přehradě, nebo na Slapech, tento detail mi již vypadl z paměti a tak ji napadlo, že se musí u nás zastavit a zkontrolovat mou dcerku.

Výborně jsme si popovídali, přemluvila jsem je, aby u nás přespali a od té doby se stýkáme velmi často a v současné době mobilů, počítačů, ICQ a skypech o sobě víme stále.

Pořád je to ta vynikající kamarádka, umí poradit a hlavně poslouchat, občas máme všichni chvíle, kdy se potřebujeme někomu svěřit.

Často se ptám, čím jsem ji natolik zaujala, protože si připadám úplně obyčejná a mnohdy i zamindrákovaná. Nevím!

Naše děti se taky stýkají, dnes již se svými mrňaty a je to moc krásné, že tohle náhodné setkání v dětství přetrvalo a bude pokračovat.

Milá Janko, nedokáži ti to napsat, ale jsem moc ráda, že jsme se potkaly a již se neodcizily, děkuji ti!

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10