No a problém byl v tom, že pan doktor nekouknul do papíru, kde jsem měla napsáno, že mám nad děložním hrdlem výrůstek. Dělali mi totiž po prvním potratu (operativním - mimoděložní) průchodnost vejcovodu a díky všem vyšetřením se mi udělal výrůstek. Lékaři na klinice asistované reprodukce mi řekli, že je to v pořádku, že to není zhoubné a že to nemůžou odstranit, že by mi poškodili dělohu. Takže když jsem tedy rodila, tak asi od 13. hod. jsem už tedy tlačila, ale porodní asistentka pořád: netlačte, netlačte... Já byla otevřená jen na 8 cm a dál to nešlo... Chodila pořád za lékaři, pacientka nespolupracuje atd. Přitom já už byla vyčerpaná, hladová a usínala jsem... Už jsem i prosila, ať udělají císařský řez.. Manžel byl se mnou a nechápal, co se děje... No a když asi kolem 16. hod. už nenašli ozvy od malého, tak se rozjel kolotoč... Položili mě na stůl, dali mi kyslík a nastřihli mě nejen venkovně, ale i vnitřně. Malého tahali ven vakuovou pumpou. A samozřejmě si lokl mé krve... Takže ho nosili co hodinu na kojení, málo pil a pořád spinkal...
Po třech dnech jsem se těšila se svým uzlíčkem domů..., ale ouha... malý měl žloutenku a nepřibýval na váze tak, jak měl... Na kojeneckém mi nikdo nic neřekl, ale sestřička prostě jen tak prohodila: „No musíme kontrolovat žloutenku, aby neměl poškozený mozek...“ No a co myslíte, že to udělá s ženou, která má rozhozené hormony. Samozřejmě jsem brečela, protože miminko bylo strašně žluté. Nikde jsem se nemohla dozvědět, proč je takový žlutý... Manžel už to nevydržel a udělal vítr v porodnici. Naše miminko bylo vymodlené, čekali jsme 10 let, než jsem otěhotněla.
Pak tedy přišla paní primářka a sdělila nám, že miminko se napilo při porodu mé krve, tudíž má žloutenku druhého typu, co mívají starší děti. Budou mu dávat odstředěné mléko jiné maminky, protože mé bylo špatné, místo aby mu pomáhalo, tak mu ještě tu žloutenku posilovalo. Takže já šla z porodnice po 8 dnech a to ještě v neděli, kdy pan primář přišel a vše mi vysvětlil a dal pokyny, jak mít miminko doma na světle, a když jsem řekla, že vše udělám jak mám, byli jsme propuštěni domů.
Další 3-4 měsíce byl malý žlutý. Spinkal, papal a spinkal. Takže jsme ani nevěděli, jak pláče. A ani jsme to nikdy nezjistili. Když se začínal rozkoukávat po světě, byl pořád usměvavý jako sluníčko a je dodnes... Další porod už bych asi v té porodnici nedala, radši bych se nechala odvézt 60 km do jiné...
Sarkakalci - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz