U dětí jsou spánkové problémy (na rozdíl od dospělých) ovlivněny vývojovými vlivy. Již v kojeneckém věku se můžeme setkat u dráždivých, neklidných kojenců s nespavostí nebo s častým probouzením. To může být způsobeno nezralostí neuropsychických systémů centrální nervové soustavy z jakéhokoliv důvodu (obtížný porod, provokovaný porod, u matky - nadměrná konzumace alkoholu, kouření, drogy atd.).

V předškolním a raném školním věku již spánek mohou ovlivnit jiné psychologické vlivy (strach, úzkost, problémy s adaptací) a potíže se spaním se mohou objevovat ve formě nočních děsů, které
s věkem též většinou vymizí.

Spánkové poruchy jsou často spojeny s některými psychickými příčinami – např. úzkostné poruchy, hyperkinetické poruchy, psychózy.

Někdy i relativně zdravé děti mohou trpět přechodně spánkovými potížemi (dítě pozdě usíná nebo má neklidné spaní).

U zdravých dětí se poruchy spánku vyskytují velmi málo. Většinou jde o důsledek časově omezeného nadměrného zatížení ve škole (písemka, zkoušení) nebo přehnaného očekávání rodičů. Problémem může být i nedostatek pohybu. Při sezení u počítače dítě nemůže vybít energii jako při pohybu venku.

Častější jsou poruchy spánku u dětí hyperaktivních, dráždivých, přecitlivělých nebo úzkostných. Problém se může týkat i kojenců. Souvisí totiž se stupněm vývoje centrální nervové soustavy. Příčinu zjistí pediatr, neurolog, pedopsychiatr nebo psycholog a dle toho určí další postupy, úpravu spánkového režimu, dostatečný pobyt venku atd. Důležité je zapojení rodiny do spolupráce na psychoterapii.  Farmaka se u dětí doporučují jen krátkodobě a minimálně.