Pozvánka do čajovny

Ráda bych vás dnes vzala na místo, které mám velmi ráda, protože s ním mám spojeno mnoho krásných vzpomínek. Poznala jsem tu první opravdovou kamarádku, hrála jsem tu svůj první příběh Dračího doupěte a bylo to první místo, kam mě pozval můj (tehdy ještě budoucí) manžel. Přijměte tedy pozvání do mé oblíbené čajovny.

Tuhle malou čajovničku najdete v Hradci Králové. Už ve dveřích vás příjemně pohladí jemná vůně vonných tyčinek a čerstvě uvařeného čaje. Obvykle tu hraje tichá hudba a všude hoří svíčky. Když sem vstoupíte poprvé, chtě nechtě musíte obdivovat nádhernou výzdobu: japonské vějíře, čínské lampiony, obrazy s hinduistickými motivy…

Ani já nebyla výjimkou. Poprvé mě sem vzala kamarádka, ze střední školy. Do té doby jsem nevěděla, že něco takového jako čajovna, vůbec existuje. Vždycky jsem si myslela, že čajovny jsou jenom v Japonsku. Na svůj první čaj nikdy nezapomenu. Byl to Yogi čaj s mlékem a garam masalou. Ta vůně je nezaměnitelná a dodnes patří k mým oblíbeným. Kamarádka, která mě sem vzala, se brzy stala mou nejlepší přítelkyní a dodnes je jednou z mála, kterou ze střední školy pravidelně navštěvuji. Do čajovny jsme si chodili nejen povídat, ale také se učit a sem tam jsme dokonce vyměnili zaplacený školní oběd za chlebovou placku pita plněnou zeleninou nebo medem, rozinkami a oříšky.

Asi o rok později se čajovna stala místem prvního setkání naší skupiny hráčů Dračího doupěte – to je taková fantasy hra, při které sedíte v kroužku a vymýšlíte příběh. Potřebujete k tomu Pána jeskyně (vypravěče) a 3-6 hráčů. Od té doby jsem trpaslice válečnice, co ráda pije čaj. A běda tomu, kdo si v čajovně sedne do mého křesla!

Čajovna byla i jedinou možnou odpovědí na otázku mého budoucího manžela, když se mě ptal, kam by mě měl pozvat – chudák to totiž v našem městě moc neznal. Celý večer jsme si báječně užili – oba totiž podobná místa s nevšední atmosférou milujeme. Moc jsme nepili, ale o to víc si povídali a pusinkovali se. A o pár dní později jsme ještě využili udržovaný záchůdek čajovny ke zcela spontánnímu s… ale ne, podrobnosti vám neprozradím ;-)

Dnes už sice v Hradci Králové nebydlím, odstěhovala jsem se až kamsi k Ostravě, ale svoji oblíbenou čajovnu nikdy nezapomenu navštívit, když jedu na návštěvu k rodičům. A když se mě některý kamarád zeptá, jestli bych se nechtěla někde sejít, odpovídám vždycky: „Jasně! A co třeba v čajovně?“