Co se stane, když porušíte právní normu a co vás čeká při porušení normy morální? Jaký je mezi nimi vlastně rozdíl? Co si pod těmito názvy představit? Nebojte se, právo není takovým strašákem, jak se může na první pohled zdát. A kdo ví, možná časem - díky těmto vědomostem – uděláte díru do světa třeba na univerzitě Harvard! 

Samotná právní norma (nebo právní předpis chcete-li) nám říká, co můžeme, nesmíme a musíme. Jednoduše je to nějaký soubor práv a povinností, které bychom měli dodržovat. Právní normy vznikají díky legislativním procesu, tj. proces tvorby zákonů a jsou v našem právním řádě uspořádány podle důležitosti. Největší právní sílu (nejdůležitější) jsou zákony ústavní, následují samotné zákony, se kterými se denně setkáváme, potom nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a nejnižší právní sílu mají vyhlášky ostatních orgánů (krajů, obcí atd.)

Právní normy mají několik druhů. Základní dělení je dvojí. Právní normy kogentní a dispozitivní. Kogentní nám přesně říkají co smíme a co naopak nesmíme, problém je v tom, že od tohoto druhu právní normy se nesmíme nijak odchýlit a musíme přesně dodržet, to co nám ukládá. Opakem kogentní normy je norma dispozitivní, která nám sice také říká, co můžeme a nesmíme, ale my máme právo nedodržet samotnou normu v přesném znění.

Pokud bych měla použít konkrétní případ, tak mohu uvést uzavírání smluv. Pokud chceme s dodavatelem uzavřít například kupní smlouvu, budeme se řídit buď občanským nebo obchodním zákoníkem. Ten nám přesně vymezuje, jak by mělo uzavírání smlouvy probíhat. My si však můžeme tyto pravidla upravit tak, aby vyhovovali nám, ale i samotnému dodavateli.

Aby byla právní norma platná musí být vydána kompetentním orgánem. Jak jsem již výše zmínila, může to být vláda, ministerstvo nebo třeba i kraj a obec. Ale to není všechno, nemůžeme se řídit normami, o kterých nemáme sebemenší zdání. Proto je třeba aby byla norma zveřejněna. Spolu se zveřejněním je uvedeno také datum účinnosti, které nám říká, od kdy je pro nás norma závazná.

Ale pozor, i platné normy nemusí platit plošně pro všechny občany. Rozdělujeme čtyři druhy působnosti a to působnost územní ( ve kterém místě daná norma platí), působnost osobní (na koho platí), časová ( od kdy norma platí = účinnost normy) a v neposlední řadě také věcná (norma nám říká na co se vlastně vztahuje)

Když jsem v úvodu zmiňovala také normu morální, je na čase uvést rozdíl. Pokud porušíme právní normu, čeká nás jistojistě nějaký trest (ať už peněžitý nebo v tom nejhorším případě vězení), pokud však porušíme morální normu, může nás to sice někde uvnitř hlodat, nicméně stát s tím nic neudělá.

A tak se snažme žít jak podle norem právních, tak podle těch morálních.

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout