Překvapení v modrém

Nejsem v jídle vybíravá, ale co kategoricky odmítám, jsou „ mořské plody“, neznámé druhy ryb a jiných živočichů a mí oblíbenci klokani, velryby, želvy apod. Na dovolené se člověk většinou setká s nejedním překvapením. My měli o dovolené v cizině v areálu nejen jídelnu, kavárnu v altánku, ale také možnost zamluvit si na určitý čas mezinárodní restauraci. S cizími jazyky nejsme na tom nejlépe, snad trochu rusky a německy.

Už salonek, do kterého nás uvedli, mě trochu mátl, byl do modra, na židlích veliké mašle, personál se také skvěl v námořnické modři a já po přečtení nabízeného menu strnula, bylo v angličtině a španělštině. Trošku jsem si oddechla, když jsem nalezla jediné slůvko, která znám z faast foodů- Chicken. Manžel nechal vše na mně a já se chopila výběru, když ovšem přišla číšnice, vše bylo jinak, ukázala mi stránku s předkrmy a pak ještě dezerty, tam jsem ovšem nerozuměla ničemu. Někdy je příjemné být překvapen, ale u stolu se to většinou nevyplácí…

Pamatovala jsem si, že v názvu mého předkrmu bylo slůvko koktejl. Barva byla sice růžová, ale z růžové hromady něčeho nekoukal banán, ale plátek okurky. Pojala jsem špatnou předtuchu a vidouc v růžovém rosolu nějaká pokroucená článkovaná tělíčka, začalo mě polévat horko. U vedlejšího stolu skupina Francouzů bezostyšně mlaskala a já přemýšlela, jak narvu do kabelky svůj předkrm - krevetový koktejl. Manžel se již pochechtával, decentně ukrajujíc z nějakých podivně pravidelných kuliček. Možná bylo lepší, že nevěděl, z čeho pocházejí…

Jelikož jsem člověk zvědavý a zvídavý a tušila jsem, že tento pokrm již nikdy více, s velkým sebezapřením jsem pokousala a „SPOLKLA“ jednu mořskou příšerku, kterou jsem vylovila z růžového rybníčku. Vím přesně, co by řekla slavná paní Růžičková a tato slova jsem také pošeptala svému choti. Ten se začal nezřízeně smát, protože své kuličky již dokonzumoval. Šťastný to člověk. Čekala mě ještě jedna neblahá předtucha, ten dezert jsme raději objednali jenom jeden, měla to být flambovaná zmrzlina s čokoládou.

Vypadalo to přenáramně, krásně barevně sladěno, jen ten límec kolem kopečku zmrzliny mi trochu připomínal nějakou rybu. Co blbneš, děvče, řekla jsem si a kousla do domnělého banánu. Bohužel, byla to ta ryba. Šílená, protože jak jinak by ta koza vlezla ke zmrzlině?! Chuť o stupeň výš nad krevetami. Snědla jsem zmrzlinu a do roztopeného zbytku ukryla nedojedenou nasládlou a nechutnou rybu a umně lžičkou zamaskovala její ocásek.

To už jsme se oba s manželem řehtali jako blázni, až jsem se bála, že nás z modrého salónku vyvedou. Tak strašně jsem se chtěla vyvarovat ryb a mořských potvor, až všechny skončily na mém talíři. Jen hlavní jídlo - Kuře se zeleninou bylo pro mě poživatelné, i když se přiznám, že jsem si ten plátek proklepala ze všech stran, co kdyby pod ním byla nějaká ústřice nebo mořský červ!

Spát jsme šli spát sytí-nesytí a zapřisáhli se, že ač jsme se zasmáli tak, jako dlouho ne, do modrého salonku nás již nikdo nedostane. Pro příště jsme si vybrali italskou restauraci EL Risolino a tam jsem naprosto přesně věděla, co dostanu na talíř. Teprve zde jsme si u pizzy a špaget spravili chuť a konstatovali, že ta italština má něco do sebe, když jí rozumí i Češi...