Příběh o mém prvním těhotenství

V roce 1981 jsem měla krátce po maturitě a těšila jsem se na své poslední prázdniny. Od září jsem měla slíbené místo na jednom úřadu, kam jsem také hned, jak skončilo léto, nastoupila. Jediné, co mi kalilo radost bylo to, že jsem nastupovala do svého prvního zaměstnání se zkušební dobou. Práce se mi moc líbila a jen jsem netrpělivě čekala, až zkušební doba uplyne a budu mít místo jisté.

Se svým přítelem jsme tehdy ještě děťátko neplánovali, je pravda, že já jsem tehdy žádnou antikoncepci neměla, zcela jsem spoléhala na svého přítele, protože tvrdil, že má věc pod kontrolou a já, tehdy mladá a nezkušená, jsem mu zcela věřila. No, tak docela to pod kontrolou neměl. Asi už tušíte, jak to dopadlo. To, že jsem těhotná, jsem věděla ještě dřív, než mi to později potvrdil gynekolog.  Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych šla na interrupci, i když jsem  netušila, jak se dál vyvine můj vztah s přítelem a kde seženeme vlastní bydlení. Neměli jsme ani žádné peníze a podporu od rodičů jsme čekat nemohli.

Bylo mi jasné, že jakmile do práce přinesu potvrzení, že jsem těhotná, tak mě propustí. Prosila jsem tehdy pana doktora, aby do zprávy nepsal, že jsem těhotná, že jinak přijdu o práci. Byl velmi laskavý a hodný, vysvětlila jsem mu, že nemáme s přítelem byt, u rodičů bydlení nepřipadalo v úvahu a kde bych našla jako těhotná novou práci? Pan doktor to vyřešil elegantně. Napsal mi tehdy do zprávy, že jsem zdravá a o těhotenství, které zjistil, se vůbec nezmínil.

Jenže ten malý človíček, co ve mě pomalu rostl, mi dával zabrat. Bylo mi tak špatně, že se to utajit prostě nedalo. A když jsem několik dní trávila víc času na toaletě než v kanceláři, bylo vše mým nadřízeným a kolegyním jasné. Musela jsem se přiznat, že čekám miminko.

Dopadlo to tak, jak jsem se bála. O 14 dní později jsem obdržela výpověď. Tehdy, v osmdesátých letech bylo zvykem, že při nástupu do zaměstnání požadovali všude povinnou vstupní gynekologickou prohlídku a jakmile se zjistilo, že je žena těhotná, měla problém slušnou práci najít. Pravda ale je, že stát musel zajistit pro takové případy vždy místa, která sice nebyla tak dobře placená a jednalo se převážně o práci v dělnických profesích, ale nepřipadalo v úvahu, že by někdo byl nezaměstnaný, jako je tomu dnes.

I přesto jsem ale měla štěstí. Našla jsem v jedné továrně v našem městě práci, která odpovídala i mému vzdělání, a na osobním oddělení mi slíbili, že hned po mateřské mohu nastoupit k nim jako sekretářka. Prozatím jsem ale musela do provozu, kde jsem pracovala jako dělnice, než nastoupím na mateřskou.

Bylo to opravdu zvláštní, že po nástupu v továrně moje nevolnosti rázem ustaly. Těhotenství proběhlo v pořádku, dokonce jsme sehnali i malý byt, a když se mi pak narodila krásná a zdravá dcerka,  byla jsem tak šťastná, jak nikdy předtím. A dokonce jsme ještě předtím stihli svatbu, a ani na fotografiích nebylo ani poznat, jak mi narostlo bříško.

Dnes mají ženy mnohem větší výběr spolehlivé antikoncepce než tomu bylo tenkrát a mohou se samy rozhodnout, jestli si dítě ponechají. Za našich časů se muselo chodit před interrupční komise a věřte, že ženy, které musely vysvětlovat a obhajovat důvody, proč dítě mít nemohou, byly opravdu často zoufalé a bezmocné, protože pokud jim komise zákrok neschválila, musely nechtěné dítě donosit. Tenhle případ se mě ale naštěstí netýkal, byla jsem šťastná, že mám krásné a zdravé  miminko a po skončení mateřské jsem opravdu slíbenou práci v kanceláři dostala.