Příběh o podzimu

Podzim je snad nejkrásnějším obdobím roku. Stromy se oblékají do pestrobarevných kabátků, vrabčáci cvrlikají symfonie padajícího listí, potůček bublá ukolébavku létu a příroda se pomalu chystá na odpočinek v nadýchaných bílých peřinkách.

Atmosféra podzimu vyzařující energii a zároveň odpočinek, sílu a zároveň slabost, lásku a zároveň nenávist. Každý si vybere ten svůj nejmilejší podzim. Já i můj kůň podzim milujeme. Každý den upíjíme z ovzduší nasládlou chuť a vůni podzimu. On jako majestát přírody buší ohromnými kopyty do země, až se otřásá. Kluše vstříc oranžově-žlutým ohromným dubům, snad v nich vidí konkurenci.  Podkovy zvoní při setkání s kamenem, doplňují melodii podzimu hranou potůčkem a ptáky, kteří mu přiletěli dát „dobrý den“. Bujná hříva povlává ve slabém větříku. Slunce prostupující temně černými žíněmi dopadá na povadlou trávu ve snaze ji oživit.

Pára unikající od jeho nozder symbolizuje chlad vznášející se ve vzduchu. Ze vznešeného klusu jsme naskočili do ještě vznešenějšího cvalu. Houpavým tempem zdoláváme nažloutlé louky se spící trávou, zoraná pole povláčená řvoucím traktorem, potoky s bublající vodou, mrazivě studenou, i kopce čnící se nad námi jako nepřekonatelné překážky. Letíme jako jedno tělo. Naše dechy se nenápadně rytmicky ustálily na stejné frekvenci, jen tep se stále zvyšuje v domnění, že přichází nezapomenutelné chvíle. Adrenalin nám v žilách proudí rychleji než padající voda podzimního vodopádu. Slyším pouze údery našich srdcí a dunící zem, okolní krajina se mi víc a víc ztrácí z mysli. Vnímám pouze sebe a svého koně. Jeho pot se mění v pěnu mísící se s línající srstí.

Cítím pouze jeho vůni, teplo jeho těla, porozumění, souhru, volnost. Nespoutáni časem ani povinnostmi nemyslíme na nic jiného než
na uspokojení našich duší. Radostné jiskřičky v našich očích mluví za vše. Dvě hodiny v sedle nejcitlivějšího stvoření je mnohdy více uspokojující a inspirující jak celý den s blízkou osobou. Kůň nikdy nelže, vždy dá najevo, co cítí, nikdy se nepřetvařuje. Můžu se na něj spolehnout, ať je zima, horko, ať je bezvětří, nebo bouře, ať je jaro, nebo podzim.

Aaangelika - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10