Příběhy z ušáku - I v nemocnici může být veselo VI

Stromy už spí, i první snížek už napadl.To je ten čas, kdy naše velká rodinka má rej. Ano, od 23.11. až do posledního listopadu krásně můžeme oslavovat, každý den někdo něco má. Svátek či narozeniny, babička má vždy obavu, zda přežijeme tento bujarý čas v plném počtu. Zatím se vždy zdařilo, až letos trochu stínu tu je. Mám čas přemýšlet, jak to udělat, zúčastnit se tohoto klání. Copak ono se řekne hej, ale přeskočit je poněkud horší. Tož bádám a uvažuji.

Co jsem dokázala

- ležet stále
- chůze, inu pokusy jsou, leč nevalného způsobu,oku neladící
- ozářky  -  dobrý, až na hloubkovou, tu vážně už ne
-  chemoterapie - odbourána, má kapalina žilní vzbouřena a na protest tohoto jedu tak přeházela číslice a písmenka v testu, že jsem vysvobozena, leč jako   odměnu dostávám nášup ozářek a další fujtajblíky, co lentilky  vůbec nepřipomínají

Co musím      

- vypadnout z postele                   
- naučit se po schodech ( bydlím ve druhém patře bez výtahu, nelze očekávat moment překvapení, zda dokážu vstoupit do bytu, to víte, vždy připraven!)

SEHNAT 

odvoz, busem ani vlakem nepřijatelné!

Jak vidíte, úkol náročný. Mám týden na první oslavu. Pomalu se zvedám, usedám, nožky z postýlky ven! Jedna, dvě, šup, teď postavit, hop, podržet se hned a hotovo, jsem dole. Tedy stojím a sama, bez pomoci i zraku ostatních. Výhoda, když je na pokoji stále človíček osamocen. Mám radost, tak se dáme do chůze, sic ne laní, ale krok sun krok. Jde to, mám v pokoji 3 postele, 3 opěrné body vlevo, vpravo umyvadlo, zeď, židle, stůl, židle a topení s oknem. Paráda, došmajdáno i tam, to je ale krásný výhled, inu, když jsem tu, tak uděláme hačí, budeme se kochat! Pravda je, že jsem unavená, ale nepřiznám si nic, to by bylo moc lehký, hotovo, šup na kutě, a co oslava? Hmmm, jak bych tam asi dokráčela? Nic, žádný povalování!

Tak já si pomůžu sama. Dostala jsem jablíčka, tož jedno sem, druhé tam, další položíme zde a banánek, inu odměna sladká, hezky na okýnko. Mám hotovo, trasa připravena. Teď si mohu jít odpočinout. Přichází vizita, kouká, co to je? Ten nepořádek? Co se to tu tak povaluje? Hned na stůl na mísu! Mlčím, já Vám ukážu, ničit moji dekoraci! Do oběda raději nedráždím, pak šmejdím s jablíčky zpět, do bodu záchytného. Ale to si nevšímám oka do dveří hledícího, co šmíruje moje snažení! Patřičné oko patří kouzelníčkům, čili Dr. Nevidím, že se usmívá, pokyvuje na souhlas hlavou a raduje se, že jsem dokázala sama vstát. A ještě chodit. Za den dělám ještě několik pokusů. Nemotám se, vždy si někam sednu. Tak ubíhá několik dní. Těším se na čtvrtek, kdy vyřknu nahlas dotaz, zda bych mohla víkend strávit doma. To by znamenalo zavolat večer  domů. 
Je čtvrtek a já plná očekávání se nemohu dočkat, co na vizitě uslyším. Nuuuuuuuuuuuu, holka, co uděláme, tak odebereme krev a pak se uvidí. Jen jsem netušila, že už předem bylo dohodnuto, ta nikam nepojede. Ještě slabá. Slyším správně? Slabá? To je ale nesmysl! Zase moje chyba neposlouchat, pravda to byla, jen já si ji nechtěla připustit. Jasně, nikam jsem nejela. Je smutno, celá rodinka bude slavit, jen já tu zůstanu sama. Ale nevadí, mám v zásobě ještě mnoho datumů, zkouším vybojovat svoje narozeniny, kdepak, nic, o dva dny dcerky narozky stále smlouvám a zas nic. Tak oslavuji svoji 40 v nemocnici s partou spolubojovnic. Přichází jen manžel, děti, babička a v tašce ukrytá potkanice Šedivka. Cha cha, překvapení. Nuž klidně bych se bez její přítomnosti obešla, neb její ocas zrovna nemusím. A co kdyby vzala roha! Ovšem dcerka nedala jinak, že musí jít též pogratulovat. A já vlastně jí.

Radost byla veliká, oslava se povedla, sic zde. Všichni odcházejí, zůstávám sama. Jen já, dort, chlebíčky, čokoládky, knížky a na ruce zlatý prstýnek. Dnes ještě září, leč druhý den jeho lesk pohasl. Inu, ozářky si vybírají svoji daň. Dort byl rozdán i s chlebíčky gratulantům. Jdu spát. Vysílena, vyčerpána. Ale nebojte, já se nevzdám, mám v zásobě další datum k jízdě na propustku domů. Jak krásný to bude den! - 5.12. - a že Vám to něco říká? Inu ano, přece Mikuláš. Teď dobrou noc.