Strašák snad všech, kteří mají sedavé či jiné zaměstnání náročné pro nohy. Varixy neboli záněty křečových žil. O onemocnění způsobované hromaděním krve a krevních sraženin v dolních končetinách slyšel snad každý z nás, avšak co je jeho přímou nebo nepřímou příčinou?

Křečové žíly a deprese
Křečové žíly trápí velkou většinu starší populace. Tento problém má navíc nejen fyzickou, ale i psychickou stránku. Podle nových studií totiž lidé s křečovými žilami často trpí i depresemi!
Křečové žíly neboli varixy jsou právem označovány jako civilizační choroba. Tímto onemocněním povrchových žil dolních končetin trpí podle odhadů v rozvinutých zemích 30–60 % obyvatel. V lidí starších šedesáti let už to je každý druhý člověk.


Křečové žíly po mamince?
Méněcennost žilní stěny je pravděpodobně dědičná. Vyplývá to ze zjištění, že varixy mají obvykle rodinný výskyt. K jejich rozvoji přispívají například i hormonální změny, vysoký krevní tlak, obezita a dlouhodobé stání.

Varixy se projevují zejména:

• otoky zhoršujícími se během dne

• pocitem tíhy a tlaku v končetinách

• snadnou únavností končetin

• bolestivostí a nočními křečemi

Problém nejen v nohách
Potíže s křečovými žilami se ale odrážejí i jinde než na nohou. Pacienti s onemocněním povrchových žil dolních končetin totiž prý často trpí úzkostmi a depresemi. Ukázal to alespoň britský výzkum.
190 pacientů mělo vyplnit dotazník a označit v něm na škále spokojenosti, jak se cítí. Více než čtvrtina z nich uvedla, že jejich nálada je velmi depresivní, čtvrtina z dotázaných pak trpěla úzkostmi.


Deprese s rodinou i bez ní
Podle vědců je to způsobeno zejména tím, že lidé s varixy nejsou spokojeni s estetickou stránkou svých nohou. Mnozí, především ti s pokročilým onemocněním, si také stěžují na obavy z reakce okolí na případný zápach. A právě zápach a bolesti jsou nejčastějšími příčinami úzkostných stavů pacientů. Překvapivě se ale neprokázala žádná souvislost mezi depresí a tím, zda pacienti bydleli sami, nebo s rodinou.

Celková péče dává naději
Tato zjištění naznačují, že je potřeba se zaměřit zejména na péči o ty pacienty, u kterých je malá naděje na úplné vyléčení a kteří jsou nuceni žít s otevřenou ranou. Naštěstí takových pacientů díky poměrně pokročilé lékařské péči není mnoho. Přesto je třeba se kromě léčby vředů zaměřit také na hodnocení psychiky pacienta a pomoci mu se s daným onemocním vyrovnat.