Žíly a tepny od sebe poprvé rozlišil už ve 3. století před naším letopočtem řecký lékař Herophilos. Z jeho anatomických prací později vycházel i velký Galenos. Tmavou žilní krev vycházející z jater považoval za zdroj růstu a energie. Za moderního objevitele oběhového systému se považuje anglický lékař William Harvey. Pravdou však je, že jeho „objevu“, publikovanému počátkem 17. století, předcházela řada prací starověkých i středověkých lékařů. Přesný popis lidského krevního oběhu sepsal arabský lékař Ibn Nafis už v roce 1268.
Křečové žíly v průběhu dějin
O varixech nacházíme první zmínky už v egyptských papyrech. Ve svých dílech je také zmiňují i takoví velikáni medicíny, jako byli ve své době například Aristoteles, Galenos nebo Avicenna.

V 7. století našeho letopočtu se objevily snahy o podvaz velké žíly pod tříslem. O znovuobnovení slávy této metody se v 19. století zasloužil německý chirurg Friedrich Trendlenburg.
Nohy s jizvami? Hlavně že bez varixů
Zákroky prováděné v 19. a počátkem 20. století se čistě prakticky zaměřovaly na odstranění žilních městků a kosmetický efekt nebyl vůbec podstatný. Výsledek operace tak díky rozsáhlým a komplikovaným řezům vypadal často hůře než původní stav. Tento neutěšený stav změnil až v druhé polovině 50. let 20. století švýcarský dermatolog R. Muller. Zdokonalil totiž techniku odstranění varixů pomocí speciálních háčků a malých řezů. Je zajímavé, že podobný zákrok popisuje už ilustrovaná učebnice chirurgie pocházející z 16. století.
V současnosti je jako léčba varixů používají moderní metody, jako například léčba laserem nebo chemická sklerotizace. Ta se začala provádět už ve 30. letech 20. století.