Tak jak to je?

Chtěla bych se zamyslet  nad jednou věcí… A to jsou děti a přístup k nim, výchově… Jedná se mi o rozdílný pohled dvou generací. Je mi něco přes dvacet, několik let mám partnera a asi dva roky spolu bydlíme. A má budoucí tchýně je přinejmenším zvláštní. Když jsme se s partnerem sestěhovávali, tak jsme se dozvěděli, že jí děsí, že by měla být brzy babičkou. Což jsme neřešili, neboť dítě jsme neplánovali, máme hypotéku, chceme si ještě něco užít atp.

Po docela krátkém čase se najednou situace obrátila a já jsem se dozvěděla (asi tušíte od koho), jak ti mladí jsou dneska hrozní. Dítě odkládají kvůli dovoleným, akcím, elektronice, autům a tak různě a vůbec nemají žádnou zodpovědnost. A že by se tomu všemu měl dát volný průběh. Nehádala jsem se, protože vím, že to nemá smysl. Jen jsem se zeptala, jak by to asi vypadalo při dnešní promiskuitě a podmínkách pro rodinu, kdyby tomu všechny slečny nechaly volný průběh a neřešily to. Byla jsem ale vážně zklamaná…

Ve dvaceti jsme si vzali hypotéku a postavili se na vlastní nohy, abychom nikoho neotravovali a neobtěžovali, všechno si řešíme sami. Ano, chceme auto, ale typu combi, aby už se tam případně vešel kočárek, ano koupili jsme si domácí kino, ale jak dlouho nám vydrží. Tak jsem si říkala, že vlastně být zodpovědný, zařídit se, připravit prostředí drobečkovi, zafinancovat mu vzdělání apod. je vlastně špatně. Prý dnes není složitější ani dražší si pořídit dítě. To možná ne, na to stačí dva lidé, ani rádi se mít nemusejí…

Ale co takhle ho někam dovést, připravit ho na život, předat mu zásady a názory, vychovat z něj rozumného člověka. To si myslím, že stojí dost a teď nejde o finanční stránku. Myslím si, že člověk má být na pořízení potomka připravený psychicky i fyzicky i finančně. Věřím, že jsou případy, kdy to přijde, jak se říká, jak blesk z čistého nebe a jde to zvládnout. Ale pokud si můžu vybrat, radši si počkám, až k tomuto rozhodnutí dozraju.


Vím, že má tchýně bude nést stále z nelibostí, že mám svůj názor a postoj. A budu stále radši zodpovědná jak ke svému životu, tak i k životu mého budoucího potomka…