Název knihy: Prokletý osud
Autor: Lucie Cermanová
Nakladatelství: Akcent
Rok vydání: 2010
Formát: 130 x 195 mm
Počet stran: 200 stran
Cena: 220 Kč

Co je to samota? Možná jste na tom někdy byli právě tak jako hlavní postava. Téměř čtyřicetiletá knihovnice Marcela žije pouze se svým kocourem v malém domku za městem. Její celý život tvoří knihy. Ne že by jí to stačilo. Určitě ne. Jenže ona rezignovala. Časy spojené s hledáním pana Božského jsou pryč.

Ona má svůj bezpečný svět zprostředkovaný knihami. Život se jí začne měnit s příchodem jistého muže do knihovny. Od té doby se začíná dít spoustazvláštních věcí, přicházejí podivné obálky s ještě nejasnějším obsahem. Je to pouze náhoda, nebo vše souvisí s oním mužem, který se jeví jako velmi příjemný člověk?

Našla Marcela svého partnera pro život? Možná jsem měla...je časté, velmi charakteristické vyjádření hlavní hrdinky. Z části romantický příběh s napětím je prvotinou autorky stránek Centrum detektivky.

Ukázka z knihy:

Úvod:
Vždycky jsem si myslela, že můj život bude příjemný a pohodový, ovšem nijak strhující a příliš zajímavý. Zkrátka obyčejný. Vlastně to i tak nějak vycházelo. Až do jisté chvíle…
------
Následující ukázka - o pár kapitol dál.
------
Najednou jsem zpozorněla. Mezi stromy ostrůvku jako by se cosi pohnulo. Zadívala jsem se pozorněji. V tu ránu jako bych vystřízlivěla. Stín. Určitě. Pod tím stromem je stín postavy. Snažila jsem se soustředit na to jedno podivné místo. Najednou jsem na okamžik zahlédla téměř jasně dvě dlouhé, chlupaté nohy končící švem krátkých béžových kalhot. Jako by i tomu měsíci byl ten stín podivný a tak jej na malou chvíli osvítil svým paprskem. A místo se zase zahalilo tmou. Ale byla jsem si jistá. Byl tam člověk.

„Jenže, proč by někdo stál v noci na palouku pod stromem? To přece nedává smysl,“ snažila jsem se uklidnit.
„Pod vlivem svého nočního opojení jsem si zřejmě spletla nohy laně a člověka.“
„Jo, noční opojení! Blbost! Normálně seš opilá, přiznej si to. A tam pod těmi stromy je to určitě nějaká laň.“
„Laň jo? A odkdy chodí laň po dvou?“ hádaly se obě mé poloviny a já v téhle chvíli zaujímala značně neutrální postoj. Jen jedno jsem věděla naprosto přesně: děsně se bojím. Zase! Zase se to pohnulo. Stín se najednou zúžil. Vypadalo to, jako by se snažil splynout s okolím. Zdálo se, že pod dubem před chvílí opravdu něco vysokého stálo. Něco, nebo spíš někdo?

Vše ostatní jako by se najednou zastavilo v mezičase a nepohnul se ani jediný lísteček. Kdyby se v tom momentu chtěl rozlétnout pták, pravděpodobně by zůstal viset ve vzduchu se zeširoka rozepjatými křídly. Začínala jsem být pořádně nervózní a roztřesená. Přesto, že mi srdce začalo bušit rychleji, dala se do mně pořádná zimnice a zuby o sebe začaly cvakat v rychlém staccatu. Sesunula jsem se do křesla a rozklepanýma rukama jsem se zabalila do přehozené deky. Pevně sevřela její konce, až mi zbělely klouby. Očima jsem se zastavila na lahvi s amaretem.

Možná, že trochu pití bude úspěšnější než teplá deka. Natáhla jsem se na stůl pro sklenku, z lahve dolila amareto a naráz jsem ho překlopila do sebe. Studený nápoj se změnil v horkou lávu, která cestou po těle vytvářela příjemné teplo, jež na mě působilo jako protistresový balzám. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a pomalu vydechovala: „Jen klid holka, klid. Jsi doma. Dveře jsou zamčený, okna na kličku, klid. Nikdo se sem přece nepohrne. Co by si taky tady vzal, že? Není o co stát.“ 

Tuto knihu Prokletý osud koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Akcent.

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout