Před půlrokem jsem byla pozvaná na svatbu mojí nejlepší kamarádky jako svědkyně. Jelikož byla nevěsta již v osmém měsíci těhotenství, žádnou velkou svatbu neplánovala. Jen takovou malou, rychlou, spíše formální. Nevěsta, ženich, 2 svědci, děti a asi 3 kamarádi. 

Nastal den D, přijeli kamarádi, kadeřnice přišla načesat nevěstu, já přišla pomoct s pohoštěním. Bylo ráno, 9 hodin a času poměrně dost, jelikož svatební obřad byl objednán na úřadě ve 12 hodin.

Bylo po 11 hodině a my už čekali jen na druhého svědka a na ženicha, který šel do květinářství pro zamluvenou svatební kytici. Svědek dorazil v půl dvanácté, ženich za 5 minut 12! Na nic jsme nečekali a utíkali před panelák, abychom se "naskládali" během dvou minut do dvou aut a dojeli včas na 300 metrů vzdálený Městský úřad na náměstí.

Sousedé byli samozřejmě zvědaví a tak jedno okno nezůstalo prázdné.
Vše zaznamenával na videokameru kamarád - jak vycházíme ze dveří, scházíme schody, já, druhý svědek, dětičky, kamarádi a nakonec nevěsta a ženich.

Hezky jsme se před domem seřadili. Už jsme chtěli nastoupit do aut, když si ženich vzpomněl: "Nechal jsem tam prstýnky!!!" To už bylo za minutu 12. "Kdo má klíče?" Všichni jsme se po sobě vzájemně dívali a vrtěli hlavou. Klíče zůstaly zabouchnuté v bytě. Místo kliky koule.

Jelikož bydleli v přízemí, navrhla nevěsta vlézt pro prstýnky oknem. Polil mě studený pot. "Okna jsem raději zavřela, kvůli zlodějům!"sdělila jsem překvapeným nastávajícím. Naštěstí si ženich vzpomněl, že u svých rodičů, kteří bydlí o 2 ulice dál, má klíče náhradní. A naštěstí klíče nebyly zevnitř v zámku, ale na stole.

Na radnici jsme sice dorazili s desetiminutovým zpožděním, a i když nastaly menší problémy s hudbou nahranou na přineseném CD, náladu nám už nic nemohlo zkazit. Rádi si občas zavzpomínáme a zasmějeme, když si doma pustíme nahrávku ze svatby.

Pooooh - čtenářka
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout