První noc pod stanem

Když mi manžel začátkem července navrhl zda bychom nejeli s naší 8 měsíční dcerou pod stan do jednoho blízkého kempu, nebyla jsem moc nadšená. Upřímně jsem čekala, že ho zlomím a on si to rozmyslí.

Jet s tak malým dítětem? Opravdu jsem si nebyla moc jistá. Dva dny jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem se nechala zlomit já. Takže když jednoho červencového dne vysvitlo sluníčko, využila jsem situace a začala balit. Ještě předtím jsem se ptala známých, zda by s takovým dítětem jeli, ale každý mě přesvědčil, že už je čas to bez starostí zkusit.

To ráno jsem se nakonec začala i těšit. Měla jsem plnou cestovní tašku a vypadalo to, jako bychom jely někam na měsíc ne na jeden den. Ale já vždy říkám, že štěstí přeje připraveným a je lepší vzít nějaké věci do zásoby, než abychom se pak musely pro něco vracet.

Bylo dopoledne, rychle jsme poobědvali a mohlo se vyrazit. Počasí nám pořád přálo cesta probíhala bez sebemenších problémů. Možná to bylo tím, že náš vytoužený kemp je pouhých 20 km od našeho bydliště.Malá skoro celou cestu prospala takže mi odpadla nervozita.

Když jsme přijely na místo, sluníčko nám přestalo přát, ale my i přesto byly odhodláni stan postavit. Natálka se mezitím co jsme vybalovaly věci z auta vzbudila. Vytáhla jsem tedy kočárek a dala jí do něj. Tam se ale po chvíli naší "čiperce" přestalo líbit, takže místo toho, abych manželovi pomáhala stavět náš nový přístřešek, musela jsem si hledět malé. Vytáhla jsem tedy deku a položila našeho andílka na ni. Před měsícem se naučila sama sedět, takže nám teď přišlo nesmírně vhod že ji nemusíme na dece přidržovat. Zamilovala se ale do trávy, takže jsem ji musela neustále po očku sledovat, aby se nám nepřejídala bezmasou stravou.

Tatínek mezitím postavil stan a já do něj mohla začít dávat věci. Peřinu, plínky na noční použití, ubrousky, teplé oblečení na noc. Vzhledem k tomu, že stále pouze kojím, odpadla mi veškerá starost jak budu někde v noci ohřívat mléko nebo něco podobného. Na druhou stranu jsem se ale právě toho obávala nejvíc. Jak mi malá v noci bude chtít jíst v prostředí kde to nezná a jak asi bude spinkat. Přeci jen je rozdíl spát na měkké posteli nebo na zemi, která je tvrdá i když ji podestelete peřinou.
Ale všechny mé obavy byly naprosto zbytečné. Když bylo vše nachystáno na večer, šli jsme se projít. Udělaly jsme si krásný výlet kolem lesů, zašli do restaurace, prošli se kolem přehrady. Nádhera. Bylo to krásné odreagování od každodenních povinností.

Když se blížil večer, rozdělal manžel oheň. Malé se najednou nechtělo spinkat. Viděla zase něco nového, někde jinde. Kolem 21 hodiny už ale byla opravdu unavená a já za to byla ráda. Nevím co by si pomysleli ostatní kdyby mě viděli s tak malým dítkem tak pozdě večer venku. Schovaly jsme se tedy do stanu, udělaly si pohodlí a mohli začít "papat". Vytáhla jsem z podprsenky svou "pojízdnou mlékárnu" a bylo vystaráno. Natálka se najedla a usnula. Byla tak nádherná když spinkala schovaná mezi těmi peřinami a čtyřmi stěnami stanu. A podle jejího výrazu se jí spinkalo moc dobře.