Autorka: Rendellová Ruth
Nakladatelství: MOTTO
Rok vydání: 2008
Počet stran: 208 str.
Cena: 188 Kč
Formát: vázaná


Inspektor Wexford pátrá po pravé identitě dívky podezřelé z vraždy.

Vrchní inspektor Wexford a jeho policejní tým řeší záhadnou vraždu světově proslulého koncertního flétnisty Manuela Camarguea. Těsně před jeho smrtí se mu po dlouhých devatenácti letech znovu ozve dcera Natálie a požádá ho o schůzku. Sir Manuel je z jejich setkání velice rozčarovaný – zdá se mu totiž, že žena, jež ho navštívila, se za jeho dceru Natálii pouze vydává. S tímto tajemstvím se stačí svěřit snoubence Dinah, která svou výpovědí rozpoutá složitou sérii výslechů, vyšetřování a pátrání po skutečné Natálii Arnové. Kdo tedy ve skutečnosti je Natálie Arnová?

Ukázka z knihy Rafinovaná vražda

Dveře, ač zavřené, nebyly zamčené. Wexford je otevřel a všichni vystoupali po příkrých schodech. Natálie vyšla na podestu a čekala na ně úplně nahoře. Wexford na ni myslel tak intenzivně, byl už jí tak posedlý, že si od posledního setkání s ní vytvořil v mysli její obrázek – představu ženy svůdné, nebezpečné, jakési nové Mata Hari, zkorumpované, lstivé a plazivé jako had. Ale realita byla jiná, ty předchozí představy se rozplynuly, protože teď tady před nimi stála roztomilá, hezká žena, k níž neseděl ani jeden z těch pejorativních přívlastků. Černé vlasy vzadu svázané sametovou stuhou jí volně splývaly na ramena. Na sobě měla sukni, kterou tehdy upravovala Jane Zoffanyová, a k ní jednoduchou bílou košili a tmavomodrou vestu. Tenhle úbor hodně připomínal školní uniformu, díky ní v Natálii zůstalo něco ze školačky. Když se sklonila ke Corymu, políbila ho a se slabým nádechem výčitky ho přivítala: „Moc ráda vás vidím, strýčku Philipe. Škoda, že to není za jiných okolností.“
Cory odvrátil obličej. „Jeden musí konat svou občanskou povinnost,“ prohlásil dost ostře.
Se smíchem mu poklepala po rameni. Všichni vešli do malého a skrovného obývacího pokoje, z něhož vedly dveře do kuchyně. Jak moc se tohle prostředí lišilo od Sterries! Nábytek působil dojmem, jako by ho Zoffanyovi zdědili po zesnulých příbuzných, kteří za něj nezaplatili moc, ani když byl nový. Natálie tady zřejmě neměla nic svého, kromě malé police s paperbacky; ty určitě nepatřily Zoffanyovým, jelikož mezi nimi nebyla jediná sci-fi. Ovanula je vůně kávy a z kuchyně vycházel zvuk připomínající chrápání nějakého obrovského přezimujícího tvora – byl to hlučný kávovar.

„Tak se posaďte,“ vyzvala je Natálie. „A buďte tu jako doma. Na okamžik mě omluvte, připravím kávu.“ Zdála se naprosto bezstarostná a vůbec nedala najevo, že si všimla, co s sebou Burden přinesl. Není uměním, pomyslel si Wexford, najít ve výrazu obličeje stav mysli.

Více informací o knize Rafinovaná vražda se dozvíte také na stránkách nakladatelství MOTTO.

ZUZI
Chytrá Žena.cz