Občas v tisku proběhne informace o nutné registraci těhotné ženy v porodnici, ve které se budoucí maminka rozhodla rodit.  Na diskusních fórech se nezřídka řeší, v kterou brzkou ranní hodinu je vhodné do porodnice k registraci přijít, aby ještě těhotná měla šanci, že ji pro naplněnou kapacitu daného budoucího termínu zaregistrují.  Na webových stránkách (zejména) pražských porodnic jsou zveřejňovány podrobné pokyny k registracím, na stránkách některých mimopražských porodnic naopak vyzdvihováno, že registrace k porodu vyžadována není.

Registrující porodnice zpravidla jako důvod registrace uvádějí dlouhodobě přeplněnou kapacitu a zájem zajistit registrací zachování vysoké kvality péče poskytované rodičkám a novorozencům s tím, že bez registrace nebude možné rodičku přijmout k porodu, eventuálně ještě předtím ji převzít v závěru těhotenství do péče od jejího gynekologa. Současně však samy porodnice upozorňují, že v některých případech ženu nebudou moci k porodu přijmout, přestože u nich bude předem registrována. 

Budoucí maminky jsou často zmateny různými podmínkami a různým procesem registrace v jednotlivých porodnicích a zcela pochopitelně padají i otázky, jestli je vůbec registrace povinná a jak je to vlastně  s registrací z pohledu aktuálně platných právních předpisů?

Odpověď najdeme v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění  některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „ZVZP“). Protože registrace je vyžadována nikoli pouze pro vlastní příjem k porodu, ale i pro péči poskytovanou v závěru těhotenství, kdy zpravidla gynekolog „předává“ těhotnou ženu do péče porodnice (tj. vyjma případů, kdy sleduje sám těhotnou až do doby porodu, má k dispozici potřebné přístrojové vybavení nebo kdy např. těhotná dochází na prohlídky ke gynekologovi  do ambulance umístěné přímo v porodnici nebo je sledovaná na specializovaném pracovišti již od časnějšího těhotenství apod.), zabývám se registrací pro oba tyto účely zvlášť.

Registrace v porodnici jako podmínka pro převzetí těhotné do péče porodnice v závěru těhotenství (zpravidla od cca 36. týdne těhotenství):
Zde se uplatní § 11 odst. 1 písm. b) ZVZP, který zní:

„ Pojištěnec má právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně; toto právo může uplatnit jednou za tři měsíce. Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči. Jiná vážná příčina, pro kterou může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.“

Z uvedeného vyplývá, že těhotná žena, kterou její gynekolog předává do péče porodnice, si může vybrat  konkrétní zdravotnické zařízení (porodnici), ve které bude tuto péči čerpat, přičemž zákon nepodmiňuje tento její výběr žádnou předchozí registrací a vybrané zdravotnické zařízení nemůže odmítnout těhotnou do péče převzít pouze kvůli tomu, že u nich nebyla těhotná zaregistrována. Odmítnout přijetí těhotné do péče lze pouze v zákonem stanovených případech a pokud bychom vycházeli z doslovného znění zákona, pak fakticky by mohl odmítnout v těchto stanovených případech převzít do péče pouze konkrétní zvolený lékař, nikoli porodnice jako taková (na rozdíl od ambulantního gynekologa, který je současně registrován „jako zdravotnické zařízení“ bude v porodnici k dispozici více než jediný lékař).

Těhotnou lze odmítnout k přijetí do péče v závěru těhotenství pouze v případě překročení únosného pracovního zatížení, kvůli kterému by lékař nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči dané těhotné nebo ostatním svým pacientům. Neuplatní se možnost odmítnout péči kvůli přílišné vzdálenosti bydliště těhotné pro výkon docházkové služby (platí pouze pro praktické lékaře).

Pokud jde o těhotnou ze stanoveného spádového území, tak tu nelze odmítnout ani v případě překročení únosného pracovního zatížení lékaře. Jaké území je spádovým územím řeší  na základě § 39 odst. 2  zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění stále platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi.

Odmítnout i přes překročení únosného pracovního zatížení nelze těhotnou ani v případě, kdy jde o neodkladnou péči, což ovšem pro „pouhé“ předání do péče v závěru těhotenství splněno nebude, samo o sobě o neodkladnou péči v tom smyslu, že by těhotná nemohla čerpat tuto péči v jiné porodnici, nepůjde.

Důležité je, že každé odmítnutí přijetí do péče musí daný lékař písemně těhotné ženě (pojištěnkyni) potvrdit. Dostane-li se tedy žena do situace, kdy jí lékař odmítne do další péče převzít, měla by trvat na písemném potvrzení tohoto odmítnutí, včetně jeho odůvodnění.

Registrace v porodnici jako podmínka pro přijetí k porodu (přijetí do ústavní péče):
Pro tuto oblast stejně jako v předchozím platí možnost svobodné volby zdravotnického zařízení (viz výše zmíněný § 11 odst. 1 písm. b) zákona). Protože přijetí k porodu je (aspoň v dosud převažujícím pojetí) i přijetím do ústavní péče, použije se navíc i § 24 zákona, který zní:

(1)    Do ústavní péče jsou pojištěnci přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře. Ošetřující lékař zasílá s doporučením k přijetí do ústavní péče též písemné odůvodnění a důležité zdravotní údaje včetně výsledků předem provedených vyšetření a informace o provedeném léčení. Do odborných léčebných ústavů jsou pojištěnci přijímáni na základě návrhu ošetřujícího lékaře; tato podmínka nemusí být splněna při přijetí do psychiatrické léčebny.

(2)    Pojištěnec musí být přijat do ústavní péče, jestliže by nepřijetím nebo odložením přijetí do ústavní péče byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví, a jestliže jde o porod. Přijetí nesmí být odepřeno též v případě povinného léčení.

(3)    Každé nepřijetí pojištěnce do ústavní péče musí být řádně dokumentováno a pojištěnci musí být předána zpráva pro ošetřujícího lékaře. Stejně se postupuje i v případě, že pojištěnec sám přijetí odmítne.
Z dikce zákona je tedy jednoznačné, že pokud jde o porod, musí zvolená porodnice rodičku přijmout, neboť přímo porod je dle § 24 odst. 2 zákona důvodem, kdy pojištěnkyně musí být přijata do ústavní péče. Jiná podmínka než vlastní porod nemůže být pro přijetí do ústavní péče u pojištěnkyně v tomto případě požadována. Přijetí nelze v žádném případě podmiňovat předchozí registrací v porodnici. V případě, kdy daná porodnice má tzv. stop stav, je pochopitelně situace reálně komplikovaná a je ideální, pokud se podaří nalézt řešení přijatelné pro obě strany, což může být i převoz do jiné porodnice, je-li k tomu časový prostor. Nic to však nemění na faktu, že dle zákona vybraná porodnice musí rodičku k porodu přijmout a pokud tak neučiní (aniž by se dohodla s rodičkou na alternativním řešení), postupuje protiprávně.

Protože jsem občas narazila i na argumentaci, že bez registrace v porodnici neproplatí pojišťovna porodnici poskytnutou porodní péči, pro úplnost uvádím, že tato péče patří mezi péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a ZVZP nepodmiňuje úhradu této péče žádnou registrací těhotné v dané porodnici.