Beátka a technické vymoženosti

Tak a jsem tu zase na skok u vás. Jmenuji se Beátka a někteří si mě třeba už budou i pamatovat. Už tři měsíce se snažím proniknout do tajů okolního světa, který se mi zdá tolik fascinující a neuvěřitelný. Zatím toho znám tak maličko: dokážu rozpoznat členy mé lidské smečky (nevím, jak to funguje v přírodě, ale tady, v naší rodině, jsem jakýmsi nepsaným vůdcem já, stačí zavelet a všechna pozornost se upne mým směrem. ) Kolikrát vlastně ani nevím, proč pláču.

Zvykla jsem si na ten rytmický, kolébavý  pohyb, který mě spolehlivě uspí.  Ale jakmile jsem položena na tvrdý povrch, ze kterého nesálá ono „lidské teplíčko“, spolehlivě mě to probudí.  Nezáleží na tom, kolik mám v postýlce hraček. Nijak mě nepřesvědčí ani pestrobarevná, lemovaná dečka, kterou si maminka koupila spíš pro sebe, než pro mě: kudy chodí, tudy ji pochvaluje a vůbec jí nevadí, že je na ní namalovaná obří myška s mašlí, snad jí to přijde i roztomilé. Kdo to kdy viděl? Hlodavec s růžovou mašličkou. A pak že jsou infantilní jen děti…

Ale ráda bych se s vámi dnes podělila o něco jiného. Netuším, na jakém principu všechny ty věci pracují, ale obecně se jim říká technické vymoženosti lidstva (tedy, tohle jsem musela rychle napsat, co chvíli by se mi to vykouřilo z hlavy, na zapamatování si takových to  sousloví ještě nemám vyvinut dostatečný počet mozkových buněk). Zrovna tuhle mě maminka nesla kolem obří bílé krabice. Procházely jsme okolo ní už vícekrát, ale dnes začala vyluzovat divné zvuky. Jistě, zprvu jsem se lekla, ale statečně jsem počkala s pláčem do doby, než mi bylo vysvětleno, že uvnitř tohoto monstra se odehrává jakýsi prazvláštní proces: vše, co je špinavé (máma neopomněla zdůraznit, že největším producentem ušmudlaného prádla jsem já), se nacpe dovnitř (prý se musí dodržet maximální obsah, ale kolikrát jsem zahlédla maminku, jak se hlava nehlava snaží natlačit do chřtánu toho monstra  množství prádla jistě několikanásobně překračující povolený limit).

Poté se přisype bílý, voňavý prášek a zmačknutí knoflíku spustí celý ten kolotoč. Musím si dobře zapamatovat, které to tlačítko  to má všechno na starosti. Až budu větší a dosáhnu na něj, určitě si to sama v nestřeženou chvíli vyzkouším! A pak se jen čeká, zdali  pračka (to je ten správný název pro onu věc) prokáže tolik zručnosti a z nového trika mé starší sestry, která obědvala rajskou polévku a špenát, dokáže spolehlivě odstranit stopy jídla.   
A když jsme u toho jídla, dalším neprobádaným územím je pro mě lednička.

Ne, já se opravdu nenarodila s takovou bohatou slovní zásobou, jen umím naslouchat, pozorovat a správně si přiřadit slova k věcem. Umím asociovat.  Tak tahle zásobárna potravin  je jedním z nejnavštěvovanějších míst našeho bytu.  Ono  typické vrzání dvířek je slyšet velmi často. Večer, když máma usne, táta se tichými krůčky krade do kuchyně. Jeho mise by bývala byla úspěšná, pokud by ho nezradila právě lednice svým nám všem dobře známým:“vrrrrzzz.“.  Maminka mu jeho noční výpady toleruje. „Každý máme přeci jiný zlozvyk,“ říká maminka a rychle dodává: „jen já jediná mám samé dobré vlastnosti.“  Nemůžu si nevšimnout tátova potutelného úšklebku jejím směrem…

Tahle lednice má na starosti uchovat jídlo čerstvé. Měla jsem možnost vidět žluté sýry plné děr, růžové salámy, čokoládový dort se šlehačkou na oslavu narozenin, jitrnici a zeleninovou polévku. Z těch všech dobrot  byla právě mrkvová polévka to první, co mě prý v dohledné době čeká. Mám to ale vyhlídky…  

Ale ráda bych ještě zmínila tu bedničku s pohyblivými obrázky. Ta, uvnitř které běhají malé postavičky a něco na sebe neustále pokřikují.  Snad i mluví lidskou řečí, ale já jim příliš nerozumím. Stačí, že se jim smějí moji drazí rodičové. Jestli tohle čeká i mě, tak pak nechci zestárnout. No - řekněte sami - sedět před škatulí, ve které je uvězněno spoustu lidiček, bavit se na jejich účet a ještě u toho chroupat slané brambůrky s pocitem, že tohle je ten vrchol kulturního blaha, to není to pravé ořechové. Já mám větší cíle a ambice.

Uvidíte. Ještě o mně uslyšíte. A obávám se, že to bude brzy.
Vaše Beátka