V souvislosti s létem, s prázdninami a časem dovolených si dovolím zavzpomínat na krásné prázdninové dny na chalupě na Slovensku. Naši koupili, když jsme byly ještě já a má sestra hodně malé, chalupu na Slovensku hned za Čadcou, v Zákopčí.
Milovala jsem to tam. Dívaly jsme se se sestrou, jak se pletou ručně korbáčíky. To jsme chodívali s rodiči do jedné rodiny, s kterou se rodiče seznámili, sedávaly jsme my dvě holky na štokrleti u kamen, naši na židli u stolu, a hltaly jsme každičký pohyb svižných rukou stařičkých babiček, které korbáčiky pletly. A přitom krásně vyprávěly pověsti z toho kraje. Taky jsme chodily do sousední chalupy k lidem, kteří se jmenovali příhodně Slovákovi, dívat se na krávu. Pro městské holky to bylo něco exotického a vzácného. Pan Slovák nás jednou dokonce na kravičce povozil. Tahaly jsme strakaté králíky z králíkárny a mazlily se s nimi, nosily vajíčka z kurníku, nebo sledovaly vepříka v chlívku. Před hospodou na návsi se pásly husy a já se jich strašně bála.

Také jsme se koupaly se sestrou a ostatními dětmi v chladné vodě potoka a snažily jsme se chytit některou z ryb, kterých v potoce byla spousta. Bezvýsledně. A občas jsme si vyprosily spaní na slámě ve stodole! Koupaly jsme se ve škopku, protože chalupa zatím neměla koupelnu. A v malé plechové vaničce, v které nás maminka koupala, když jsme byly malé. Tam jsem si zadřela svou první třísku do prstu, spadla poprvé ze stromu a snad mě tam i poprvé štípla vosa.
Prázdniny spojené s pobytem na naší chalupě na Slovensku mám spjaty s krásnou, bezstarostnou dobou dětství, plnou her a zábavy. No a po letech přišlo rozdělení a naši chalupu prodali. Nechtěli jezdit na vlastní chalupu „do zahraničí“. A dnes už malé děti slovensky ani nerozumí a připadá jim to jako jiný vzdálený jazyk. No, není to škoda?
Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz