Můj prázdninový příběh

Prázdniny utíkají a mně se blíží letní tábor u moře. Moc se těším, už se ani dočkat nemůžu. Konečně nastane den odjezdu a já se ráno probouzím. Čeká nás cesta do Prahy na letiště.

Všechno probíhá tak jak má, na letišti se všichni seznamujeme a hledáme svoje skupiny. Já patřím do skupiny 18, kde jsou zatím nějaké holky. Když se trošku seznámíme, už si domlouváme pokoje. Když už jsme odbaveni, trvá ještě nejakou chvíli, než nasedáme do letadla a odlétáme směr Černá Hora. Cesta byla neskutečně dlouhá a na jejím konci nás čekalo neskutečné vedro.

Cestování ještě není u konce, máme před sebou 2 hodiny autobusem do našeho hotelu. Zvládlo se to! Pokoj mám v tom nejvyšším patře a všechny kufry tahám po schodech. Všechno je fajn, jsem na pokoji s dvěma super holkama Klárou a Markétou.

Tři dny v Černé hoře jsou celkem nudné, není tam skoro žádná zábava. Markét, já a Klára už jsme si vyhlídly kluky, kteří si vždy na pláži lehli za nás. Mně se líbí jeden kluk, kterému říkám hoper, Markétě se líbí David a Kláře Kuba.

I když si myslíme, že ty kluky mít nebudeme, nic není ztraceno - blíží se první diskotéka. Tancujeme a já pořád koukám na hopera, protože dělá se svým kamarádem Dje. On po mně taky pokukuje. Když skončí diskotéka a je po všem, jdeme si lehnout na pokoje.

Dny ubíhají a Makrét se už trošku začíná bavit s Davidem, zato Klára ani já jsme nenašli odvahu. Když po třech dnech byla další diskotéka, tak David Markétku vyzval na ploužáka. Když skončil, Markét nám celá šťastná oznámila, že se políbili. My jsme byly šťastné za ni...

Den po té jsme u moře a já opět vyhlížím hopera. Najednou ke mně přijde jeho druhý kámoš Tomáš a ptá se mě, jestli znám asistenta Dje a já říkám, že jo.

On mi řekne, že hoper se jmenuje Lukáš, a že prý se mu hrozně líbím. Jsem štěstím bez sebe a řeknu, že on mně taky. Po cestě na ubytovnu Tomáš dokope Lukáše, aby za mnou šel... Chvíli si povídáme, a když už musí jít (jelikož je oběd) tak se políbíme. Celá šťastná vlítnu do našeho pokoje a řeknu tu velkou novinu holkám.

Všechno pokračuje dobře, já chodím s mým vysněným a Markét také. Akorát Kláře se to nepodařilo, protože Kuba, co po něm pokukovala, si tam našel holku.

Všechno moc rychle uteklo, zažili jsme spolu 14 dní a pro mě to bylo 14 nejlepších dní v mém životě. Blíží se odjezd, já a Markét pořád brečíme, protože se už asi nikdy neuvidíme. Moc jsme si na sebe a na kluky zvykli. V den odjezdu dám Lukášovi řetízek s písmenem B, aby na mě nikdy nezapomněl. On mi dal krásné srdíčko. Markét s Davidem se museli rozejít, protože od sebe bydlí moc daleko. Markét ho pořád miluje a on ji také, ale prostě by to nefungovalo.

My s Lukášem od sebe bydlíme docela kousek, ale i přesto se bojím, že na mne zapomene.

Když přiletíme do Prahy, tak jsem ještě chvíli s Lukášem. Poté mi ale dojel  můj kufr - celý rozbitý, takže musím na reklamaci. Tím pádem už se víc nevidíme, protože jeho skupina už musela odejít. Když je vše vyřízeno, já a Markét strašně brečíme. Slibujeme si, že se uvidíme, ale loučení je hrozné.

Já brečím i kvůli Lukášovi, že jsem se s ním lépe nerozloučila. Potom mi mamka sdělí, že tam jeden kluk strašně moc brečel, když jí ukážu fotku Lukáše řekne, že je to on. Také ho to moc mrzelo.

Když přijedu domů, nechci si s nikým povídat a jsem jako vyměněná. Povídám si jenom s lidmi z Černé Hory. S Lukášem to pokračuje, občas si píšeme a rozhodně se uvidíme, ale i přesto mi moc chybí. Za Markétkou jsem už byla a budeme za sebou jezdit, jak jen to půjde, i když cesta trvá 4 hodiny. Na nikoho tam nezapomenu. Tímto končí můj smutně veselý příběh.