V tu chvíli jsem se samozřejmě dala do běhu a pokoušela jsem se zloděje dohnat. Křičela jsem o pomoc, ale lidé dál stáli na zastávce jako zkamenělí. Já jsem si připadala jako ve špatném snu. Ten zloděj byl v podstatě ještě dítě. Byl to závod o mou kabelku s čerstvými 2 000 z bankomatu, za které jsem si chtěla koupit nové šaty a boty na svatbu mé kamarádky. Po nějaké době konečně někdo vyslyšel mé zoufalé volání o pomoc a zkřížil malému zloději cestu.
Byl to nějaký mladík, pohotově srazil zloděje k zemi a sebral mu mou kabelku. Když jsem k oběma doběhla a popadla dech, začala jsem mladíkovi děkovat. Zloděj – dítě, se mi překvapivě omluvil a div se nerozplakal. Volat policii nemělo smysl. Mé pocity byly smíšené, měla jsem na zloděje zlost a chtěla mu vynadat, zároveň jsem však cítila obrovskou úlevu. Má kabelka s penězi a všemi doklady – od občanky a řidičáku až po průkazku do knihovny, byla zachráněna.
Mladík zloději důrazně řekl, ať už se tohle nikdy neopakuje, pak ho nechal jít. Malý zloděj se dal opět na útěk, tentokrát však bez mé kabelky. Já jsem pořád dokola děkovala tomu mladíkovi – zachránci mé kabelky. Chtěla jsem se mladíkovi nějak odvděčit, ale mladík nic nechtěl. Nakonec po delším přemlouvání řekl, že mu můžu v trafice koupit cigarety. Cestou zpátky na autobusovou zastávku jsem mu tedy koupila cigarety. Musím říct, že do toho mladíka bych nikdy neřekla, že právě on mi pomůže a zachrání mou kabelku. Na hlavě měl barevné dredy, v obočí i uších měl piercing a na ruce měl tetování.
Také jeho oblečení bylo neobvyklé. Za chvíli už na zastávku přijížděl autobus. Ještě než jsem do něj nastoupila, poděkovala jsem znovu mladíkovi, který si už zapaloval cigaretu. Jsem ráda, že se stále ještě najdou na ulici lidé, kteří dokážou člověku v takové situaci pomoci.
Emko K. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz