Potkala jsem svého bývalého spolužáka ze základní školy. "Ahoj Michale", pozdravím mile. Sluší mu to. Šedý oblek, červená kravata, kufřík. Dokonce klobouk! Asi jede ze zkoušky říkám si naivně a matně vzpomínám, jestli Michal někdy něco studoval. Pak už jen smršť informací. Michal seknul se svým několikaletým studiem prvního ročníku jakési sociální vědy a rozhodl se, že papír nepotřebuje. Michal je teď manager! Jediný papír, který ho zajímá totiž tisknou v České národní bance. Během pár minut zdvořilého rozhovoru jsem neměla šanci cokoliv říci, k něčemu se vyjádřit, dokonce ani zdvořilostní otázka, jak se mám já, se nekonala, zato jsem byla ale poučena kolik stojí oprava přední masky Fordu a že do Japonska má smysl letět opravdu jenom v létě. Když jsem stála na zastávce a dívala se jak odjíždí, vrcholně zhnusený samotnou institucí hromadné dopravy, opřený křečovitě kapesníkem o dveře, vstoupil do mě pořádný vztek!
Hlavou se mi prohnalo ledacos, ale jen zlomek unese literární podobu. Myslela jsem na Kristýnu. Promovala s červeným diplomem na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Na promoci se smála jako vítěz. O několik měsíců později už měla výraz poraženého. V jedné z pražských nemocnic zašívá lidem ruce, nohy, hlavy 10 hodin denně 5 dní v týdnu. Nic lepšího nesehnala. Za 2500 Kč měsíčně se žít nedá. Musí však vydržet a čekat, jestli jí po nějaké době nezvýší úvazek, jak slibují. Řadu mých dalších přátel, kteří se dali na lékařskou dráhu čeká to samé. Nemocnice nemají peníze na to zaplatit absolventy.
Jak je tedy možné, že tahle společnost má dost peněz na to platit naškrobené panáky? Ekonomická hodnota lidí na trhu práce se ani náhodou neodvíjí od jejich reálné užitečnosti. Co si kdo „namele hubou“, to dostane. V žádném případě nemám v úmyslu pranýřovat schopné právníky, manažery, ekonomy, tedy lidi, kteří mají na trhu práce reálnou hodnotu. Stejně tak nelze spravedlivě srovnávat schopnosti dobrého advokáta, lékaře nebo např. tlumočníka. Vysvětlete mi prosím Vás ale někdo, odkud se berou takoví Michalové se svými drahými auty? Jak to, že člověk, který na sobě roky dře, aby mohl zachraňovat lidem srdce, plíce, mozky nemá pomalu co do úst, zatímco hejsek, který na sobě nikdy ani za mák nepracoval, nic neumí, neví a nevymyslí se má jako vepř v obilí? Kde se vzali všichni Ti dvaadvacetiletí „manageři“? Co vlastně dělají? … Je mi z toho smutno. Za sebe a hlavně za všechny Kristýny, které to doufám nevzdají i když k tomu mají spoustu dobrých důvodů.
Lindita - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz