Odjela jsem jako každý rok na tábor. Nedokázala jsem si představit, jak to bez svého vysněného takovou dobu vydržím, ale to jsem netušila, co mě čeká.
Kromě nás českých dětí, které jsme spaly v dřevěných chatkách po 9-10 postelích, byl v areálu ještě jeden zájezd – děcka z Běloruska. Běloruské slečny vábily v krátkých sukýnkách naše spolužáky (tábor pořádala základní škola, proto se zde málokdy objevil nějaký „cizí“) a my na ně hrozně žárlily.
Pár chlapců si prožilo tajný románek, jeden byl dokonce nachytán v přítomnosti jedné běloruské dívky u ní na pokoji rozzuřeným vedoucím a dostal pár facek...
Běloruských chlapců zde bylo opravdu málo a většina z nich byla mladší než my, a tak nás nezajímali.
Kamarádila jsem se s bráchovým spolužákem, který, ač mu bylo teprve 12, měl prořízlou pusu a celkově se choval jako starší. A tak jsme spolu (vím, že by se to nemělo) chodili kouřit pod areál k rybníku, aby nás vedoucí neviděli. Jednou se zde seznámil s klukama z Běloruska, kteří tam po setmění chodili za stejným účelem.
Mně byl celkem sympatický chlapec, kterého oslovovali tak, jak se jmenuje náš psík. (Fido). Byl tam ještě jeden, takový tichý hubený vysoký zrzek. Ani nevím jak, ale dali jsme se do řeči.
Bylo to těžké, protože angličtinu jsme měli tak na stejné úrovni, takže jsme si nemohli říci zdaleka vše, co bychom chtěli. Nahoře v sále právě probíhala diskotéka. Zatancovali jsme si na pár pomalých písní a pak odešli do letní noci si povídat. Měla jsem pocit, že si docela rozumíme a bylo mi s ním moc fajn.
Takhle probíhal i následující den – poslední, než se vraceli zpátky do Běloruska. Tancovali jsme spolu na poslední písničku a v sále pomalu rozsvěceli. Řekli jsme si: „Měj se hezky!“ a pak zmizel k sobě na pokoj.
Od té doby jsem ho neviděla. Sice jsem pak sehnala jeho telefonní číslo, vyměnili jsme si pár SMS, byl rád, že si na něj pamatuji, ale tím to skončilo.
Občas si na ty 2 dny ráda zavzpomínám.
TaraDorizp - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz