Možná jste se až dodneška smály vtipům o inteligenci matek na mateřské dovolené, ale věřte mi, že pokud se celou noc nevyspíte, protože kojíte dvouměsíční holčičku, starší syn by si s vámi nejradši neustále maloval a manža lítá celý den s náklaďákem bůhvíkde a nikdy nevím v kolik (a jestli vůbec), přijde ten den domů, může se i taková obyčejná otázka jako „Kolikátého dnes je?“ změnit v docela zapeklitý problém…
To ráno jsem se zkrátka a dobře vzbudila s pocitem, že je čtvrtek. Ručička na hodinách ukazovala osm hodin. Sotva jsem se stihla trošičku zkulturnit a nachystat staršímu synovi snídani, když se vzbudila moje holčička a dožadovala se mlíčka. Nikdy jsem nepochopila, kam to všechno dává, když se i v noci budí co hodinu, aby se napila. Ale proč ne. Když jsme skončily, bylo 8:45. Ovšem ouha! Když jsem prošla okolo kalendáře na chodbě, zasvítil na mě červenou fixou napsaný vzkaz: Čtvrtek, 9:00, Gábísek logopedie.
Ježíšmarjá: Jak jsem během deseti minut oblékla obě děti i sebe, nastartovala kočárek a dorazila na blízkou polikliniku přesně v 8:59, si dodnes pořádně nepamatuji. Vyfuněli jsme do druhého patra (pěkně po rampičce, protože výtah byl rozbitý) a na dveřích mě uvítal jasně červený nápis (už zase): Dnes pro nemoc dopolední logopedie odpadá, budu tu až po 12. hodině. A podpis. Jak jsem byla v tu chvíli naštvaná, asi moc popisovat nemusím.
Vrátili jsme se domů a hned jsem doktorce volala, jestli teda máme přijít v těch dvanáct či co. Hrozně se divila, že nás má napsané až na zítra a moc se omlouvala, že to popletla. Bylo mi to sice divné, protože v pátek obvykle logopedie nebývá, ale budiž. Přeobjednala jsem se tedy na další týden a bylo.
Večer se manža vrátil z práce a měl toho očividně dost. Celý den za volantem a k tomu složit ručně 2x 9 tun piva, tak to je síla. „Neboj,“ uklidňovala jsem ho. „Ještě zítra a bude víkend.“ „Co blbneš?“ on na to. „Vždyť dneska je středa.“ „Ne, je čtvrtek", hádala jsem se, ale když mi ukázal datum i den na teletextu, bylo to jasné. Ještě se mě z legrace zeptal, co že jsem to pila a pak jsme se oba dva ještě docela dlouho řezali. A paní doktorce jsem se samozřejmě na příští návštěvě taky omluvila. A víte, co? Smála se také…
Notburga
ChytráŽena.cz